Žena od popelnic
Přeji si vrátit se v čase a přeji si netrávit čas u nesmyslných životních flámů. To potom každé ráno koukám jako mrtvola a nade mnou se vznáší anděl. Anděl, který mě vždycky strhne z kolejiště, po kterým se řítí rozjetej vlak. Někdy stačí pár slov, někdy jen plahočící se stín, který je důkazem, že slunce existuje. Často stíny nevidím, často nevidím lidi, které jsem potkal včera, ale někdy stačí…