Příjemný den :). Jak začít cokoliv. Třeba jak začít psát, jak přenést svou radost do písmen, nebo znovu žít po prožitém trápení... Všechno je to tak jednoduché a přitom tolik složité. Stačí si vybrat tu nejjednodušší cestu (bývá prý ta nejlepší ;) ), ale co když ráda plavu proti proudu a jednoduché cesty zrovna nevyhledávám. Co když mám ráda to poznávání, ten adrenalin, to rozbití si…

Může být člověk sám? Je otázkou, jestli sám bez trvalého partnera, jestli bez velkého houfu přátel, nebo sám v sobě... Na první otázku, je poměrně jednoduchá odpověď. Takové rozhodnutí bývá většinou následkem nepovedených předchozích vztahů a nebo dlouhodobého životního zklamání. Tudíž si už nechceme nechat ublížit (spíš to už nedovolíme) od toho, komu jsme dali své srdce, své city... své…

Radost je... Radost, je všechno okolo nás, jen se na to musíme umět podívat, těma správnýma očima. I na tak běžnou věc, jako je třeba slunce, se můžeme podívat dvěma pohledy. Buď jako na něco, co nás spaluje, z čeho jsme unavení... a nebo jako na něco, z čeho se můžeme radovat, co nám dává sílu, nabíjí nás to energií, „nutí“ nás k úsměvu... Výběr je jen na nás. Pro toho, kdo se umí dívat, je…

Taky vám někdy, vytanou na mysli voňavé vzpomínky? Jen tak, samy od sebe, bez nějakého podnětu, bez zjevné příčiny....? Já to tak mám - někdy má vzpomínka patří konkrétním lidem, kteří jsou někde daleko. Vzpomínám na jejich tón hlasu, jejich gesta, pohyby... Další mé vzpomínky patří těm, kteří se mi z neznámého důvodu, ztratili ze života. Je tam pár lidí, pro které mě v těhle chvílích bolí…

Nemáte někdy chuť se vším seknout a udělat konec? Ať je důvod jakýkoliv a konec taky...? Někdy se ty dny, tak nějak sypou. Nemají pevné základy a vám se to vůbec, ale vůbec, nedaří ustát. Je to jako chtít chytit vítr.... cítíte ho, vnímáte, ale dotknout se ho nelze... Já mám takový den dnes - den „S“! Už delší čas, nic není tak jak má být a od dnešního rána, se to tak nějak všechno…

Smutek známe všichni. Zahalí nám nitro do pocitů, ze kterých je nám úzko. Bolí nás v místech, kde máme srdce a pokud je naše srdce z těch které doopravdy cítí, bolí, umí „křičet“ i radovat se, tak prožíváme i tuto emoci tak nějak intenzivněji. Jsme v těch chvílích více zranitelní ... Smutek do nás může vstoupit z různých příčin. Smutno nám může být po věcech, ke kterým jsme měli velmi osobní…

Dá se ještě věřit v lásku? V téhle době, v tomto světě...? Lidé by rádi potkali jednou toho, pro koho budou vším a kdo bude vším pro ně... takové dva vzájemně propojené světy, které se prolínají, točí se okolo sebe a splývají v jedno. Jenže... jenže jsou si lidé ještě schopni tolik věřit, důvěřovat... být tu jeden pro druhého, bez nároků na cokoliv? Jen tak, pro vzájemnou lásku? Nějak mám…

Některé dny, by mělo být ranní vstávání zakázáno... Pro mě je to zrovna dnešek. Tak ráda bych si užívala tepla mé peřiny, tak ráda bych se slastně převalovala a užívala si ranní chladný vzduch proudící přes pootevřené okno. Neznám nic příjemnějšího (tedy znám, ale..), než ráno poslouchat probouzející se den, přírodu... Je to můj malý soukromý rituál, který mám každé ráno před vstáváním. I…

Jsem svobodná ... svobodná v mnoha směrech. Jsem zase svobodná - tedy bez prstýnku. Jsem zase svobodná - tedy bez někoho, ke komu mě dříve vázaly společné city, pak už jen společné příjmení, společný život, řekněme i společné povinnosti... Jsem zase svobodná – uvnitř sebe. Je to prohra, nebo výhra ? Pro mě myšlenkové vakuum... Nějak nevím, co s tím... Jak to přijmout, jak to má ze mě…

Děti jsou krásné perpetuum mobile, našeho života. Je jedno, jestli jsou to děti naše, kamarádů, přátel, nebo cizí.Je radost žít s nimi, být ve stejný okamžik tam kde jsou oni a nebo je jen potkávat. Vždycky je to velký náboj, ohromná síla, která mě zaplaví a naplní energií do dalších hodin, dní, týdnů.. Do dalšího žití. Mám ráda přítomnost dětí.Ale ne vždy, tomu tak bylo... Ne, že bych je…