Jsem byla s fenou na procházce, jako většinu nedělních odpolední. Došly jsme na takovou skalku nad dědinou. Někdy tam chodím získat nadhled, když si nevím rady, co a jak dál. Tentokrat jsem si ale jen tak přemýšlela, co by bylo , kdybych potkala MUŽE...budu ještě umět randit? Po tolika letech? A budu se chtít přizpůsobit, zvykat si na jiného muže, jeho stereotypy? ...O 2 měsíce později se těším…
Tvých vlčích očí. Chvílemi je zavíráš a zakláníš hlavu. Chvílemi ji sklonis a líbáme se. Držíš mi ruce nad hlavou a šukaš mně. Cítím každý Tvůj pohyb ve mně, jak mne projíždíš, jak se Tvoje prsa chvílemi otírají o moje..citim Tvojí vůni.. vzrušený voníš úžasně ..slyším Tě šeptat , co všechno mi ještě provedeš..všechno se ve mně stahuje vzrušením..chci Ti odpovědět, ale něco mne ruší..budiiiik..…
Plný erotična co mne občas probudí. Ležím na posteli, na zádech. Mám zavázané oči. Cítím, že mám přivázané ruce k pelesti. Mám na sobě jen podprsenku a kalhotky. Slyším někde blízko sprchu a mužský hlas si u toho polohlasem píská. Sprcha utichla, pískání také. Je ticho. Něco zašustilo, matrace vedle mne se prohnula. Cítím vůni. Velmi příjemnou. Dotkla se mne kůže, teplá, vlhká. Jsem zvědavá, co…
Těším se.. Až Tě zase uvidím.. Až budou zase bloudit Tvoje rty po mojí kůži.. Až zase budou sát, líbat.. Až zase uvidím Tvé ruce, jak mapují moje tělo, hrají si.. Až zase budu cítit ty proudy energie..užívat si tu rozkoš.. Až zase budou moje rty líbat Tvoje.. Až budu zase ochutnávat Tvoji kůži.. Až budu zase mapovat dlaněmi Tvoje tělo.. Až Tě zase budu slyšet vzdychat rozkoší.. Až zase ucítím v…
Ten sen zase. Ležím v posteli, v krásném prádle, temně modré krajky. Jsem připoutaná, hýbat se můžu jen málo. Kolem očí cítím škrabošku, vidím ale dobře. A to co vidím se mi líbí, moc. U postele stojí muž, do pasu nahý, bosý. Taková normální postava, ale silné ruce, štíhlé boky. Někdo by řekl normál chlap, ale ..ale pro mne teď ne. Dívám se na jeho ústa. Lákají mne..k líbání..lákají mne hrát si…
Na zítřejší ráno, když za svítání vystoupím z vlaku na nádraží, kterým jsem do teď jen projížděla. Projdu si zbytky hradu, který byl kdysi pýchou kraje. A pak půjdu podél řeky pořád dolů..🤔🤪 mnoo..ono to místy bude dost hustě i nahoru, ale pořád po směru toku řeky,která je tady nahoře spíš větší potok, ale místy nádherně divoká. Jsem zvědavá, kolik bláznů mně podobných, potkám...poslední den…
Přeteče. Tak jsem zvedla telefon, zavolala realitního makléře, pak advokáta a rozjela prodej domu. Rodného domu. Domu, kde jsem vyrostla. Kde se narodila a vyrostla moje máma, které bude brzy 3/4 století. Kde vím, které stromy sadil děda a které už můj táta. Kde vím, na která místa jsme pohřbili psy, kočky. Kde ve vesnici znám starousedliky jménem a s vrstevníky děláme sokolské akce. Lidi, mně …
Čas..Vlastně je to nedar. Nemůžeme ho totiž věnovat, nejde zabalit, koupit, nedá se nikde objednat, předplatit.. Jen ho můžeme s druhým trávit - věnovat se stejné aktivitě, povídat si..Je to to nejvzácnější a nejcenější co můžeme druhému dát. Svůj čas.
Tak nějak jsem za posledni měsíce vypozorovala, že když je mi nějak smutno nebo mám divnou náladu, objeví se. Nějaký dravec na obloze. Krouží, hledá, pátrá z té svoji výšky. A je u toho nádherný. Ladné pohyby.. vznešené..Teď mi přímo kolem okna létá poštolka.. Jako by mi těmi svými akribatickymi kousky něco chtěla říct.. Třeba, že mám tu svoji dušičku taky nechat víc létat, dát ji větší…
Kurva zubata bere ty nejhodnější a nejlepší mezi prvními? Dobré lidi, tak mladé...já ani nevím jak to napsat, tolik myšlenek, tolik toho o nich říct..ženu jsem ani neznala, ale takovou smrt bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli.. muže jsem znala přes motorky, pár let zpět jsme se potkávali celkem často, dá se říct, že zemřel při tom, co miloval. Navíc ta čubka zubata, teď obchází kolem mého…
