Když je doba pandemie. Bylo to asi v Prosinci. Když byla druhá covidu a ja přišel o práci. Ztratil jsem byt a musel sem jít do nějaké levnější varianty. Jednoho dne mi na internetu vyskočila nabitka hotelu, za slušný peníze. Krásnej utelnej hotel v centru Prahy, hned za řekou. Tak sem si řekl v duchu "tak to beru". Tak sem si zbalil saky paky. A jel sem. Vybalil sem si věci. Šel sem si…

Je už pozdě večer. Měsíc září, hvězdy sviti. Z nudy takle čumím na amatery a kouknu na druhého cloveka v místnosti a v hlavě my bleskne myšlenka že bych si mohl okořenit život. Kouknu na na něj a rikam"nepozvem někoho na sklenku a nenanpijem se spolu všichni nahy?" A odpověď zněla"proč ne?" Tak lustrujeme jeden profil za profilem, když jich máme prolustrovanych asi 50 a stále nemůžeme najít…