Když sem člověk leze, většinou to má dost jednoduchej cíl. Trochu se vzrušit, trochu si pohrát s fantazií, možná najít někoho na psaní, možná na něco víc. Moc lidí sem asi nejde proto, aby tu objevili lásku k psaní dlouhejch textů. 😄 Na začátku jsem byl klasickej „sem tam něco napíšu“ typ. Dvě věty, tři smajlíky, občas nějaký „ahoj, jak se máš“ (což už mám momentálně vnitřně zakázaný). Jenže…

Na amatérech jsem za poslední roky poznal pár lidí a pořád mě fascinuje, jakej zvláštní vesmír to je. Hodně extrémů. Buď narazíš na mega zajímavý lidi, nebo na někoho, se kým si prostě vůbec nesedneš. Moc málo šedý zóny mezi tím. A úplně zvláštní kapitolu pro mě tvoří ženský profily, který jsou buď úplně prázdný, nebo jen tak lehce načrtnutý. Žádný slohovky „o mně“, žádná galerie na tři…

Jedním z nejvíc podceňovaných smyslů u sexu je podle mě sluch. Oči jsou jasný, dotek taky, čich udělá půl práce sám… ale zvuk? Ten umí kouzla. Někdy mě do toho správnýho rozpoložení nedostane ani šeptání do ucha, ani sténání, ale prostě dobře okořeněná hudba. Pár tónů, jeden riff, jedna melodie – a mozek okamžitě přepíná z režimu „normální člověk“ do režimu „pohupující se prsa a špičky prstů…

Kdysi jsem si myslel, že už mám všechny sociální sítě za sebou. Facebook – mrtvej. Instagram – přehlídka dokonalých životů. Twitter – přehlídka dokonalých názorů. A pak jsem nějakou náhodou (úplně náhodou, jasně…) skončil tady. Na poslední opravdové „sociální“ síti českého internetu. Jen se tu prostě místo snídaní a koťátek sdílí trošku jiný části života. Nejdřív jsem byl jen tichej pozorovatel.…

Pořád se mě někdo ptá, jestli jsem horňák nebo dolňák… Ach, tyhle škatulky. Já to mám prostě jinak. Je tu milion různých galerií, kde jsou hezké fotky, ošklivé fotky, detailní fotky. To hlavní, co mě bere, se děje úplně jinde okolo. A právě tam platí to starý okřídlený: méně je mnohdy víc. Popsat si nebo představit si ideál krásy je vlastně nemožná činnost. Celé to na mě působí jako celek, kdy…