Nebyla to láska na první pohled. Myslela jsem si o něm, ze je to libovej frajírek - alfa samec, jak mi o sobě jednou sám řekl. Jak mě rozčiloval.. těma svýma pohybama, chováním. Někdy se choval jako dítě - vytáčelo mě to. Prej měl 500 holek. Bylo mi z něho špatně. Nechtěla jsem s nim nic mít. 1.2.2016 jsem jela k němu. Nevím, co mě to popadlo. Nelíbil se mi. Chtěla jsem mu dát trochu zabrat.…

Každý večer, když usínám si představuju jak tam sedíš u počítače a pracuješ, vím přesně kde. Představuju si, že přijdu k tobě, ty se odsuneš na židli od stolu a já si sednu k tobě na klín. Obejmeš mě, líbáme se a pomilujeme se. Pak ti říkám: “pojď už spinkat.” Někdy máš hodně práce a musíš pracovat, ale někdy jdeš semnou. Zavrtám se k tobě do pelíšku, obejmeš mě a usínám..

Hra začala před pár lety. Ona - zvyklá, že vše bylo podle ní, a že určovala pravidla ona a on? Velmi chytrý, zdá se. Vždycky měla co chtěla, kdy to chtěla a jak to chtěla, byla na to zvyklá, uměla si dojít svýho. Zpočátku určovala pravidla ona, ale pak začal přebírat iniciativu on. Nenápadně. Došlo jí to až po letech. Nejprve ji dal to, co chtěla. Udělal jí to rukou tak, jako nikdo před ním.…

Ještě ležím v posteli a pořád mi v hlavě běží ta stejná scéna. Když už částečně zvládám ovládat svý myšlení, tak na divadelní jeviště přichází tělo. Nemá zábrany, chce všechno a všude. Chce cítit doteky a chce se dotýkat. Líbat se, jazykem sjet na krk, z krku na hruď a obkroužit bradavky. Chce provokovat, vlnit se a ukazovat se. Chtíč je krásný a mocný. Odbourává strach, nervozitu a napětí. Pokud…

Myslím na to, jak mě hladíš, myslím na to, jak po mně toužíš, na to jak vzdycháš vzrušením, jak se ve mně ztrácíš, jak si mě ohýbáš přes koleno - jedna, druhá, třetí - vidíš, že chci ještě; na to, jak se usmíváš blahem, že sis došel svýho, na to, jak se asi budu tvářit já. Myslím na to, jak tě poprvý poslechnu, jak se ti otevřu, na to, jak se ti dám. Myslím na tebe každý den - fakt se mi líbily…

Kéž by šlo napsat, co cítím, už nevím jak pokračovat, někdy už tak trpím. Nedokážeš si představit, jak moc cítím srdce, když na tebe myslím. Dlouho už to určitě nevydržím. Někdy si říkám, že to vzdám a že se vrátím, ale pak zase svitne naděje kousek a zase se v tom točím. Nejde zahodit to, co mezi námi bylo a to, co cítím k tobě jsem nikdy k nikomu necítila. Doufám, že už pro mě máš hezký…

Měsíc mi svítí do okna, je krásný, prý je dnes úplněk. Ležim v posteli a myslím na tebe. Ty myšlenky mě tolik hřejí u srdce. Ale jen pro dnešek, protože jsem si zakázala na tebe myslet. Vybavují se mi všechna tvá gesta, tvá slova, ty tvoje krásný oči, to, jak ses někdy choval jako dítě, jak si byl na mě tolikrát naštvanej.. Díky tobě jsem pochopila, co je láska. Nelituju ničeho a nic nechci…

Uctivě prosím.. bez komentářů. Je těžký psát v tomhle stavu, ale nemusíš mít o mě strach, i po tom všem furt věřím v lásku, jsem snad snílek nebo sebevrah? Já nevím, jestli se mi to všechno zdá a nebo jestli je to pravda, ale všechny cesty vedou k tobě. Celou dobu, jako bys mě držel za ruku a říkal: “Pojď, už se neohlížej.” Těžko se na tebe zapomíná, když mě nechceš pustit. Nebo se tvojí ruky…

Někdy je toho na člověka tolik, že už si říká, že to snad ani není možný. Je někdy těžký zjistit, jestli je to všechno pravda a nebo jen výplod jeho fantazie. Síla sugesce je velká. Na co myslíte, to se vám najednou v životě ukazuje.. třeba se vám pořád objevuje nějaké číslo atd. Tohle znám, vím jak moje hlava pracuje a jak s ní mám pracovat. Jenže za poslední dobu toho bylo už nějak moc, nejde…

Znali se už několik let. Poznali se na jednom neobvyklém místě. Ona byla v dlouholetém vztahu, on nikoho neměl. Bylo jasný, že si ji vyhlídnul jako jednu ze svých kořistí, jenže nevěděl, že ona měla jiný plán. Číšilo z něho sebevědomí a jeho roztržité chování a to, jak se předvádí, ji rozčilovalo. Navíc o něm neslyšela nic hezkého. Opravdu nic. Viděla ho jako jednoho z namachrovaných týpků..…