Jednoho večera v mém myšlenkovém pochodu vznikl tento krátký text, ve kterém se třeba nějací z Vás najdou. Chtěl bych se o něj s Vámi podělit. Byla světlem, které mě našlo, když jsem nehledal. Přišla nečekaně, a najednou bylo vše správně. Žádné otázky. Jen klid v jejím pohledu. A rozhodnutí, že spolu vytvoříme svět. Čas běžel. Dny se plnily povinnostmi, domem, dítětem, tichem mezi větami. A…

Dnešní večer je zvláštní. Ticho kolem mě není klidné. Je duté. Vlní se prázdnotou. Chybí mi. Víc, než jsem si chtěl přiznat. Chybí mi její přítomnost, její úsměv, způsob, jakým se na mě podívala, když věděla, že mlčím, ale uvnitř se odehrává celý vesmír. Chybí mi ta jistota, že někam patřím. Chybí mi pocit, že jsem jí blízko – že i já jsem někomu domovem. A přesto… dýchám. Dýchám, i když to…