O krávě která snášela zlatá vejce - příběh o hledání vlastní identity... Na chalupě mýho strejce snášely tam slípky vejce. Moc krásný to vejce byly kropenatý, hnědý, bílý. Jenom jedna, jménem Zlata ta snášela vejce zlatá. A milá Zlata na to byla jaksepatří hrdá a dávala to ostatním slepicím hezky sežrat… Těm se to pochopitelně moc nelíbilo a Zlata v kolektivu moc oblíbená nebyla. Nakonec o ní…

„Loudo, Loudo…!!!!” ozývalo se deštným pralesem volání staré Loudové „kde sakra zase vězíš..??!!“ Loudovi byli lenochodí famílie, žijící na rozložitém stromě v deštném pralese poblíž řeky Amazonky. „Jsem tady…. větev nad tebou. Co se děje.. co zas máš...??” zamručel starej Louda. „Mohl bys sem přijít za mnou..?? Musím s tebou mluvit.” „Už letím zlato” povzdychl si starej Louda a pohnul se.…

Prérií se ozývalo dunění bubnů a byl cítit kouř obětních ohňů. Již dva úplňky rokovali náčelníci kmenů ze severu, jihu, východu i západu na shromáždění jež svolal velký náčelník kmene Siouxů Volské oko. Stále více a více bílých mužů připlouvalo na velkých kanoích od východu a obsazovali loviště i pastviny a řídla bizoní stáda… Náčelníci se střídali v proslovech. Od vigvamů kde byly shromážděny…

Zámecká kapela vyhrávala a princ se s neznámou krasavicí vznášel po parketu. Vpíjel se do jejích průzračných očí, beznadějně zamilovaný. Tu a žádnou jinou… Po půlnoci ji představím otci králi a matce královně… To bude má nevěsta.. Když už se půlnoc blížila, neznámá kráska pohlédla na sloupové hodiny… V tváři se jí objevil úlek.. Jemně vyprostila své ruce z rukou princových a rozběhla se k…

I zmocnil se Zeus Lédy v podobě labutě, neboť bohové vždy dostanou to co chtějí ----------------------------------------------------------------------------------------------------- Rušno bylo v paláci spartského krále Tyndarea. Křik, střepy, dupání… Tyndareos běhal po chodbách a tu a tam ještě navíc pro větší efekt vrazil hlavou do zdi… „Manželka spartského krále a peleší se s labutí…!!! Kdo to…

Stračka stála u žlabu a hubu měla od ucha k uchu. „Cože seš tak veselá..??“ vyzvídaly kamarádky. „Hólky ja něco vím… ale nepovím“ „Řekni…“ „Neřeknu…“ „Řekni.. nebuď kráva…“ „Tak dobře..“ svolila „Říkali že ten starej inseminátor končí a místo něj přijde novej… mladej“ „Fakticky…??!! No to je na čase. Ten starej to stejně vždycky jen odfláknul aby to měl rychle hotový a šel hledat do…

(Věnováno In memoriam panu Vorlovi a jeho nakouřené pěnovce) ---------------------------------------------------------------------------------------------------- „Václav Hrubec – Dlažby a obklady“ - Václav Hrubec odložil aku šroubovák, poodstoupil pár kroků od cedule a zkontroloval své dílo. Byl spokojený. „Konečně OSVČ…“ pomlaskával si spokojeně. Václav Hrubec byl dlaždič. Šikovný dlaždič.…

Starý král zamyšleně bloumal po hradu. Bloumal sem a bloumal tam. Nakonec zamířil k princovým komnatám a vstoupil dovnitř. Princ jako obvykle seděl na houpacím koni a mával dřevěným mečíkem. „Milý synu… Jsa stár a znaven, rozhodl jsem se ti předat trůn item království et cetera atd. Prostě najdi si babu, ožeň se a vem to už konečně za mně. Mám toho plný brejle a rád bych si už konečně odfrknul“.…

Zlou sutbu dala do vínku sudička Zubejdě, princezně Solimánské - „Celý život tě bude jen svrbět a klidu nedojdeš“ A tak se i stalo. Úderem puberty princezna neustále jen šukala na zámku i v podzámčí. Prchalo před ní služebnictvo, prchali dvořané a prchaly i dvorní dámy. Zoufalý král dal vybubnovat a po království rozhlásit že ten, kdo princeznu uspokojí, dostane ji za ženu a půl království k tomu…