Opět mířím především "na ty submisivní". Moc se obecně nesvěřuji na amatérech lidem ve zprávách, nicméně v návaznosti na předchozí článek chci, aby zazněl ještě jeden současný fenomén - "beru cokoliv". Abych vysvětlila lidsky pro všechny kategorie můj pohled: Stejně jako klasická vanilka má pravděpodobně svoje vlastní preference, i ten můj "mezi svět" je má. Ale není to evidentně u všech.…

Tuto otázku si v podstatě pokládám minimálně deset let. Nepatřím nikam a současně patřím všude. Někteří muži si mě představují jako ideální partnerku – pohledná i s kilem navíc, vařit umí, rodinný typ, spíše androgynní, žádná nuda v posteli. Ovšem s hořkosladkou pachutí – dominantní jak v soukromém, tak veřejném životě. Velmi snadno vznětlivá – i když to roky už taky usedá, extrémně komplikovaná…

Čistě jen příspěvek pro zamyšlení, kdyžtak podiskutuji ve vzkazech / chatu Je DOM skutečně dominantní, a SUB skutečně submisivní? Ne nadarmo se Amatérům říká „odpad pro BDSM“. Existence, se kterými se tu dá setkat – ať už virtuálně, či osobně, je to, co nenalezlo místo jinde (ano, i vč. mě). I když tím teď někoho urazím, bohužel, důvodů, proč jsme tady, je mnoho, a abych byla naprosto upřímná,…

Dlouho jsem přemýšlela, jestli vůbec sepisovat tuhle „deníkovou povídku“, zda ji nechat za pár drobných, nebo nechat veřejně. Důvod je vlastně jediný – je velmi těžký přiznat, že mě někdo zlomil. Varování: Následující příběh bude velmi depresivní a hořkosladký, proto jej nečtěte, pokud neradi přemýšlíte. Jak už jsem psala dříve, na amatérech se pohybuji opravdu už 16 let, aktivně jsem zde…

Musím říct, že mě celkem odzbrojila vlna otázek ve vzkazech a chatu po vydání první části blogu. Spoiler – ani tato část nebude s happy endingem. Jak to tedy nakonec dopadlo? Po pár dnech všemožných emocích jsem se uklidnila. Je to přeci jen součást života, jen jsem nebyla připravená na tak prazvláštní odmítnutí. Na co jste se mě ptali nejvíce: Hnědoočka – nebyla to metafora. Po pár dnech…