Byl to další z těch večerů, kdy byt konečně utichl. Dítě spalo, nádobí bylo uklizené a ona si poprvé za celý den dovolila zastavit. Opřela se o kuchyňskou linku, v ruce skleničku vína, a na chvíli jen zavřela oči. Sama. Ale ne prázdná. V poslední době v ní rostl zvláštní neklid. Tichý, nenápadný… ale o to silnější. Objevoval se v těch nejobyčejnějších chvílích. Ve sprše. Při pohledu do zrcadla.…