Anonymita sítí. Když si na internetu můžeš být, kým chceš… Můžeš být superstár, neúnavný milenec, ředitel zeměkoule a nebo zůstat člověkem. Ale pozor, s anonymitou přichází i ta lechtivá stránka. Když si můžete vymyslet cokoli, proč nezkusit něco pikantního? „Ahoj, jsem tajemství milující kočička z Prahy,“ píšete na chatu, zatímco ve skutečnosti jste Karel z Příbrami a právě vám v mikrovlnce…

Láska nevidí hranice. Ani ideologické, ani společenské, ani ty nejpevnější zdi rozdílů. Je to síla, která prolomí vše, co rozum zakazuje. Představte si to: tvrdý podnikatel, jehož denní chleba je boj s byrokracií a proklínání komunistického dědictví, se náhle ocitá v objetí ženy, jejíž oči září jiskrou vzpomínek na socialistické Československo. Každý měl práci a vše bylo sluncem zalité. Její hlas…

FŇUK BLOG A SEZNAMOVÁCÍ INZERÁTY. FŇUK BLOGY JSOU STARÉ JAKO LIDSTVO SAMO. Je skoro vědecky dokázáno, že pravěký člověk smíchal hlínu s vodou a jal se kreslit svůj žal na stěnu své jeskyně. Jak mu soused, ten co má tu velkou kladu, tedy kyj, přebral pramařenu. A tak si neandrtálec, srdce zlomené jako pazourek po neúspěšném lovu, vyškrábal na stěnu prvních pár čar: „Hledám novou společnici na sběr…

Ústecký kraj je jako kulisa k dystopickému snu. Těžba proměnila Mostecko v měsíční krajinu – krátery dolů, šedý prach, jiný vesmír, jiná dimenze. Po odsunu původních obyvatel zůstala města prázdná, jako by tu někdo vypnul zvuk. Nudná práce, nudná města, nudný život. Paprsek rutiny mě žene pryč, tam, kde se krajina láme a příběhy začínají – k jezeru Most. Před padesáti lety tu stálo město, teď se…

Představ si, že máš v ruce dálkový ovladač na svůj život. Jeden stisk a můžeš přetočit zpátky – na tu křižovatku, kde jsi řekl „ne“ místo „ano“, nebo na moment, kdy jsi nechal lásku vyklouznout mezi prsty. Zní to jako sci-fi sen, že? Třeba jako česká komedie Probudím se včera, kde Petr skáče do roku 1989, aby si vynahradil zmeškané šance s Eliškou. Ale je to opravdu tak lákavé, nebo je to jen…

Ráno. Krajina a svět se teprve probouzí. Spěchám. Beru schody po dvou. Jsem lehce zadýchán, když konečně stojím na střeše. Ještě je klid. Slunce se také teprve chystá opustit své místo pod obzorem. A já se snažím mobilem zachytit tu scenérii. Všudepřítomný klid je narušován pouze duněním generátorů, které mám pod sebou. Lidi se budou za chvilku probouzet a rozsvěcet svá světla a vařit kávu a…

Je za námi víkend a já bych se rád podělil o jedno z dalších zamyšlení. Po nějakém čase, jsem nedbal synových protestů a vytáhl ho na výlet. Cíl byl kousek. Zámek v Duchcově. Místo, kde dožil svůj život bouřlivák Casanova. Samozřejmě, že jsem nevynechal známé klišé, o tom jaký to byl svůdník a podobné řeči. Čas do prohlídky jsme krátili procházkou zámeckým parkem a ratolest téměř nepustila mobil…

Znáte ty rána? Slunce líně prosakuje závěsy, váš pokoj voní po čerstvě umleté kávě a míchaných vajíčkách, připravených přesně, jak je máte rádi. Krásná žena, vaše múza, vás políbí – ten polibek je jako verš, co se vám zadrhává v hlavě. Psací stroj čeká na čistý papír, připravený zachytit vaše touhy. Já také ne. Sedím v kanceláři, druhá káva už je vlažná, venku je pod mrakem a v hlavě mi od…

Představ si podzim, kdy listí tančí v zlatém vánku a já, v rozkvetlém podzimu života, se loudám vzpomínkami na dávnou minulost. Ach, amatéři, ta erotická sociální síť! Byla to digitální zahrada Eden, kde každý anonymní nick zářil jako sluncem zalitý diamant. Flirtování? Čistá poezie! Každá zpráva byla jako haiku o touze, psaná při svíčkách a s vůní podzimního jablka. Dlouhé debaty o tavbě…

Tma. Mlha. Ráno jako každé jiné, a přece jiné – jako by se čas sám zalkl vlastní váhou. Probouzím se s hlavou rozbitou na střepy, jež se vpíjí do spánků ostřeji než sklo. V ústech chuť včerejšího popela, v uších ticho, jež není ticho, nýbrž ozvěna něčeho, co se ještě nestalo. Kávovar syčí. Pára stoupá jako duch z hrobu. Místo velké dávky morfia, jež by utišila démony, vkládám do uší sluchátka.…