Potkali jsme se tady, na amatérech. Začalo to nenápadně jen psaním. Ale ten můj byl jiný než ostatní. Jeden z mála, který měl profilovou fotku. A hned na začátku mi bez váhání poslal i svoje další. Na nic si nehrál, nic neskrýval. To mě na něm zaujalo. Psali jsme si a mezi řádky už to hodně jiskřilo a pak přišlo první setkání. Vyzvedl mě na domluveném místě. Ve chvíli, kdy jsem nastoupila do auta…

Chci ho tak silně, že mě ta touha skoro zbavuje dechu. Stačí, abych si vybavila jeho hlas, jeho pohled… a celé tělo mi ztěžkne vzrušením. Představuju si, jak si mě přitáhne k sobě pevně, nekompromisně, jako by věděl, že po něm hořím. Jak jeho rty sklouznou po mých, pomalu, hladově, bez trpělivosti. Jak mi jeho dotek přejede po zádech a já se k němu přitisknu ještě blíž. Chci cítit jeho ruce na…

Dveře se otevřely a ty jsi vstoupil do místnosti. Světlo svíček jen jemně osvětlovalo mé tělo v krajkovém prádélku, které zdůrazňovalo každou křivku. Na chvíli jsme se jen dívali jeden na druhého. Pohled plný touhy, který nepotřeboval slova. Nevydržela jsem stát dál. Přistoupila jsem blíž a tvé ruce mě přitáhly k sobě. Polibky byly divoké, hluboké, každý z nich spaloval víc než ten předchozí.…

Možná to začalo úplně obyčejným tichem. Sedm dlouhých dní, kdy se neozval. Věděla jsem, že je v Miláně, ale stejně… když na někom záleží, ozveš se. Stačí málo. A mně záleželo víc, než jsem si chtěla přiznat. Když se pak po návratu ozval, už jsem byla unavená. Ne fyzicky… ale uvnitř. Protože když se s někým scházíš, sdílíš s ním takovou blízkost, chceš cítit, že tě chce. Že na tebe myslí. Ne jen…