První příspěvek v blogu je pro mě něco jako takový malý křest ohněm. Poodkrýt tu roušku tajemství dosud nepoznaného je na jednu stranu velmi lákavé, na druhou stranu i lehce svazující, neboť soudný autor si vždy klade otázku, zda má co sdělit, zda přináší v záplavě již existujících statí a úvah alespoň něco nového, neotřelého, případně alespoň něco stylově či obsahově zajímavého. Není totiž nic…

"Tak dneska mě to fakt mrzí, že tenhle balík nepředám osobně," zavrčel šofér dodávkové služby zklamaně. Součástí mé práce byl totiž mimo jiné i výdej balíčků. Služba, kterou si před pár lety začaly zřizovat menší podniky, aby navýšily počet příchozích, protože běžného zákazníka jim odlákaly supermarkety a internet. Přebírám tedy tu hromadu zásilek, co mi kurýr dovezl, a jen tak ze slušnosti…

Skutečná? Cítit její oheň a nechat se dobrovolně olizovat plameny vášně... Řekneš si, snad zbláznil se sní, nebo... myslí tohle vážně? Zástupy ji chtějí poznat, zažít hledají tajemství skryté, neumí však bytostí si vážit jizvy v srdcích hluboce vryté. Myšlenek ten včelí roj prohání se kol, sílí a sílí, vše má zcela jasný zdroj... V představách z ní šílí. Nepřístupná zvenčí zdá se však…