Třídila jsem materiály ve složkách a narazila na zamyšlení o mracích, které jem napsala už dávno. A v tom mi bleskla hlavou myšlenka: "Co mi to jen připomíná?" Odpověď nenechala na sebe dlouho čekat.A tak vznikla variace.Mraky Muži Jsou jako myšlenky. Jsou jako myšlenky Přijdou a odplynou. …

Probudila jsem se do nového dne. Slunce září, nebe modré jako šmolka vylepšuje sem tam bělostný mráček, větřík si pohrává s větvemi stromů a lidem čechrá vlasy. Je jaro. Očekávání věcí příštích mě naplňuje radostí... děkuji za to, že jsem že jsem tady a teď že jsem taková, jaká jsem že jsem světlo že jsem láska a že jsem v jednotě se všemi a vším co bylo, bude a je na tomto základě buduji…

Sluší se dodat, nad čím se to vlastně zamýšlím. Inu, nad bezpodmínečným dáváním. Když se objeví dávám, hned je na světě i beru, ale o to právě jde. Dávat, a nečekat, že dostanu... Dávat přiměřeně, znamená kalkulovat. To s bezpodmínečností nejde dohromady. Když dávám, protože chci dát, neočekávám, že dostanu něco zpět. Přesto dostávám, ale od někoho jiného, komu jsem třeba ještě nikdy nic nedala.…

Musím předeslat, že logika jakákoliv není mojí silnou stránkou. Už na výšce jsem se uměla tak dokonale zamotat do různých premis, že ve mně pouhé slovo vyvolává zježení chlupů po celém těle. Říká se, že všechno má svou logiku. To je asi důvod, proč mám s lecčím problémy. Často slýchám: "Ta tvoje logika!" A to si myslím, že se jí vyhýbám. Nebo "ženská logika", "logika věci" atd. atp. Takže i srdce…

Ať námi jaro proudí jako řeka a každý dočká se toho, na koho čeká. Kdo nečeká, nedobře činí. Nedočká se, však dočkají se jiní. Já čekala a též se dočkala a teď jen nedočkavě čekám, jestli svou nedočkavostí ho nepolekám. Nevyplatí se úsporný být, těch pár veršů to nechtělo vzít. Kdybych to byla tušila, nebyla bych se snažila? Kdepak, mě jen tak něco neodradí, třeba i přes krátkost přečtete si je…

Jsem spíš přes city a tím pádem přes prožitky. V tomhle ohledu je můj život nesmírně bohatý. Dovedou mě potěšit různé "prkotiny", nad kterými většina lidí mávne rukou. Mám ráda slunné dny, ale v žádném případě mi nevadí, když se ráno probudím a nebe je přikryté šedivou dekou, ze které leje a leje. Už vás někdy napadlo vyjít si v takovém počasí do lesa na procházku? Pokud sedím doma a koukám oknem…

Vím, že jakékoliv ustrnutí u toho jediného, pravého a pravdivého je zhola nemožné, pokud chcete přežít. Život je ZMĚNA. Dotýká se i zákonů vesmíru. I ty se mění, alespoň pokud jde o náš lidský pohled na ně. Mockrát jsem si myslela, že "tahle jediná kniha, tohle jediné učení" je vrcholem poznání. Přestala jsem hledat, a přesto jsem nacházela. Nejdříve mě to vyděsilo, protože to znamenalo ztrátu…

Jsem silně emocionálně laděný pozorovatel a také uživatel života. Bez emocí to snad ani neumím. Často tím uvádím jiné "pozorovatele" v omyl. :-) Umím se vzteknout, smutnit, plakat, trpět, smát se, radovat se, ale nemám potřebu setrvávat v negativních pocitech déle, než je zdrávo. Jsem vděčná za škálu emocí, jimiž jsem obdařena. Díky jim se cítím být člověkem a lépe chápu ostatní lidi. Nejlíp…

chvíli taková a chvíli zase jiná, chvíli pracovitá, chvíli líná, chvíli špinavá a chvíli zase čistá, chvíli nejistá a chvíli jistá, chvíli odvážná a chvíli ustrašená, chvíli muž a chvíli zase žena, chvíli chladná jako led a chvíli roztoužená, chvíli šťastná, chvíli nešťastná, nespokojená i spokojená, nespoutaná i spoutaná, výřečná, avšak někdy němá, poslušná i plná odporu, chvíli jdu dolů, chvíli…

Občas sáhnu po knížce, která mě vždy pobaví. Jmenuje se INOVACE SRDEČNÍHO SVALU aneb ŠAŠKŮV ODDECHOVÝ ČAS. Vyšla v roce 1987 a napsal ji Ivan Šeiner. Jsou v ní dlouhé básně, krátké rýmovačky, vznikla "v jiné době", ale je stále aktuální a nepostrádá vtip. Posuďte sami. SLOVO ÚVODEM Tato knížka vznikla z potřeby trochu se zasmát, což není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Uvažte: …