Ajjjj ty si pěkná mamička - lasička :)

a jak vjizdis před senát?

ty jsi zlata se svým blogem... hledáš dobré to nejcennější co člověk má: sám sebe a svůj čas... to když po intimním styku padne jeden druhému do náručí vyčerpán tím co se dělo, nebo tím co prožil... aj tu platí že to není závod, ale souznění, mmm... já s tělem atleta a úchylkami římského senátora, prožívám jen jedno nebo druhé. ale ty o tom píšeš s lehkostí víly... vila co ví co je to život muže i ženy, kde se duše klaní duši a líže ji tam, kde ji to sluší...

*jít ne bit

je jako zkušební pilotka nového letounu, usedá do jeho útrob a čeká co udělá po vzletu. start zda se být hladký a když zkouší kolik dá do výšky i rychlosti, narazí na jeho fyzické mantinely. i tak zkouší bit na hranu možností, padák i katapult má pevné v rukou a tak zkouší co to dá... kde jsou hranice může o jevit jen ona...

Krásné napsaný, ještě jak je to slovenský, tak mě o to víc lechtá v podbřišku :) a foto se taky pocedlo