Nádherně napsáno, skoro jako v pohádce..nač 12 princezen..když stačí udělat štastnou jedinou..

roztomilé..který sebevrah ti to nabídnul,? probereme to u večeře?

Hezky napsáno. Nač promarnit příležitost posunout naše životy dál. Jen hlupák marní časem a možnostmi. Nikdy jsem nečekal, až mi někdo řekne, co mám dělat. Je přirozené pomoci dítěti s úkolem, když otec dře v práci a matka dělá večeři. Co je těžkého vzít děti ven, když rodiče potřebují chvíli pro sebe? Proč nepomoci s úklidem, či přestavbou domu, když je stále co dělat. Je fajn vidět, jak se dílo daří. Zajímavé je sledovat své blízké, reakce, pohnutky i emoce, o které nebude nikdy nouze. Život je příliš krátký na to, abychom jej prožili sami, zvláště když tu jsme jeden pro druhého. Láska bolí více než jakýkoliv výprask, dokáže být však i sladkou odměnou a dává nám sílu probouzet se do nových dní.

,,Děkuji." Ano toto je správné slovo. Slza za slzou s nadějí a touho padá k tvým nohám má drahá.
Kéž by rozvířila ty barvy duhy a já ti jednou mohl splatit své dluhy..
Kdybych tak uměl čarovat a zvládl zpět tu kometu přivolat. Ty víš.. já vím.. Sním? ne. Těším se na pokračování naší pohádky. Děkuji Ti.