Jsem znamením blíženec. O nás se říká, že jsme dvě osobnosti v jednom člověku. U mě se to opravdu potvrdilo. Doma milující spořádaný manžel, ve vybrané dny však aktivní člen BDSM komunity. Zatím se mi už spoustu let daří držet ty dva světy striktně oddělené.

Před svou Paní jsem o svém penisu nesměl mluvit nikdy jinak, než jako o šulínku. Penisy, pyje, údy, klády apod. podle ní mají bullové, milenci, muži... Šulínky mají subové a otroci.

Opravdu velmi vzrušující čtení!

Vždycky, když čtu Vaše texty, tak mě ta představa velmi vzrušuje, ale skutečně tak žít a mít za hlavní a jedinou životní partnerku skutečnou HOT WIFE a přijmout tuto skutečnost i s jejím milencem na trvalo, to chce už opravdu speciálního chlapa. Mě by to velmi bavilo jako hra a užil bych si to. Ale potom bych potřeboval mít možnost se vrátit ke své věrné partnerce. Ono to musí být často složité i pro tu HOT WIFE. Nezamilovat se po uši do Bulla a ani časem nepohrdat svým cuckoldem, ani to nemůže být samozřejmost. Ale když se takoví dva najdou, tak to musí být opravdu jízda.

Jste pro mě, bohužel, daleko, jinak bych se určitě ucházel o účast. 😟

Nejen podle fotografií, ale i podle slov to vypadá, že Dominance je Vám skutečně vlastní.

No to je úplně přesné! Jako byste mi mluvila z duše. Já nejsem masochista, bolest si neužívám, ale trestání na holou miluji právě pro ten rituál. U mojí poslední Paní jsem si vždy v pokleku vyslechl za co se Madam rozhodla mě potrestat, jak závažný byl můj prohřešek, z cehož se odvíjel počet ran a jakým nástrojem. Potom následovala ta veta: "Tak si přines rakosku". Z té jsem měl největší strach hned po "Princezně". Princezna byl nejkrutější nástroj. Na konci tyčky byla ploška z tvrdé gumy ve tvaru korunky pro princezny. Po výprasku zůstalo na zadku spousta korunek. Ty rány byly strašně jedovaté. Opravdu jsem se toho bál a dělal všechno pro to, abych nedostal princeznou. Nejmilosrdnější byl černý bičík s ploškou na konci. Ale nejoblíbenější byla u mé Paní rákoska. Rituál probíhal tak, že jsem si došel pro příslušný nástroj na věšák s nástroji, podal ho Paní a šel se připravit. To znamenalo přinést si židli před okno a ohnout se přes opěradlo. Rány jsem si musel počítat nahlas a na konci poděkovat slovy: "Děkuji za trest, Paní, zasloužil jsem si ho", následně políbit Dámě ruku a oba nárty nohou. Ty nárty jsem musel líbat vždy při každém děkování nejen po trestu. Tohle byl náš rituál s Madam, která už, bohužel, není mou Paní.

Je krásné, když si otrok takto váží své Paní, je vzorně vychovaný a utrácí za Madam i své peníze. Ale za to si i on zaslouží, aby si Dáma vážila jeho. Žádná moje Paní mi nikdy neřekla "vypadni". Ač jako sub, vždy jsem měl svou osobnost, důstojnost a ego. A každá Madam to respektovala, i když mě při výchově trestala, kárala a já se snažil být poslušný, učenlivý, zdvořilý a pokorný. Skutečná Dáma svému otrokovi nikdy neřekne "vypadni".

Tohle by měli číst všichni ti rádobysubové, kteří nechápou, že sub, či otrok je od toho, aby on sloužil své Madam a ne naopak, jak to chápou všichni ti, kteří nutí Paním své scénáře.