Líbezná píseň éterické divoženky, která svádí k hříchu...Aby ne, když se jaro vlévá do žil, všechno kvete, pučí, roste a ta míza jak potom teče, když všichni zfanfrní...

" Ó jak zachytit časy zašlé v mžiku, z prchavých chvilek milování ! " ...Vrátit se tam, byť jenom v myšlenkách či fantaziích, v básních či obrazech, je propustka v nesmrtelnost těchto mystických krás...Netřeba vzdychat, Šmidra to umí zachytit svým fotoaparátem báječně...

jenž vstoupila skrze tyto obrázky, obklopila to něco, co je slovy nepopsatelné, ale uvnitř duše zcela blahodárné...

Svlečená kráska v pěnivém závoji, a on ? Chtěl by být vlnou v mořském příboji! Pokropit její tělo sprškou citů, pak se vrátit zpět, zmizet v mořském krytu...

Pro všechny, kteří by se chtěli dotýkat světel a stínů na jejím těle...Gratuluji pane fotograf. Naprosto misteriózní atmosféra...

ne jenom za sluncem, se ty krásky slunečnice otáčely i za memourem... A každá chtěla vyfotit ve své nahé kráse, páč pan fotograf to umí sqěle...

V kontrastu světel a stínů, kdy slunce ještě před západem rozpaluje vášně letního dne, je vše takřka nadosah. A to nemluvím jen o vášni fotografické... I slunečnice se mlčky ohlížely a to nejen za sluncem, ale i za svůdnou fotografkou...Superiózní úlovek Divo!

který je připraven k boji, aby chránil krásu a něhu. Je jako divoký hřebec, když má tu krásu nadosah. Po té mu kapičky zchladí jeho žárem rozpálené tělo...

...skrze otevřená okýnka stále foukal příjemný osvěžující vánek, který se marně snažil chladit ty rozpálené myšlenky, jenž fantazie neustále servírovala. Ale kdo by se zlobil, že nechladí! Naopak, je vítaným společníkem, protože hra se sukýnkou rozproudila zcela neočekávaný sled událostí. Myšlenkama jsem mimo realitu a ani nevnímám, že na mě někdo mluví. Nechávám se zcela unášet smyslností těch doteků, které jsem cítila na svých stehnech. S přivřenými víčky očekávám se stále větší touhou, co bude dál. Rytmus doteků se střídal a já najednou vnímám delší pauzu. To zvyšuje žádostivost a tak nechávám oči zavřené, abych se nerozptylovala okolím... Konečně, další dotek mě ujistil, že hra pokračuje, jen jeho poloha se změnila. Cítím ruku na svém ramenu a znejistím. Otvírám oči a začínám vnímat tu skutečnost, že na mě někdo mluví. Věta: " Promiňte slečno, musíme si vystoupit " zaduněla, jako první ptačí pípnutí v ranním tichu. " Jak může být někdo tak krutý ! ", pomyslím si a mé procitnutí zhatilo celý můj autobusový sen. Najednou si uvědomuji, že jsem se opět nechala až příliš unášet svými sny. Cítím, jak červenám. Snad to bude tím vedrem, ale i myšlenkou na to, co jsem ještě před chvílí prožívala. Snažím se rychle srovnat s realitou a ještě trochu nechápavě se dotyčného ptám: " Prosím ? " Opět slyším tu stejnou větu, která už nezní v mých uších tak chladně, a k tomu ještě něco navíc. " Jsme na konečné ! Rád bych vás pozval na zmrzlinu. Mám nyní pauzu, než pojede další autobus. Jsem revizor."...Usmála jsem se a pozvání přijímám. Dostala jsem totiž obrovskou chuť lízat zmrzlinu. A kdo ví...? Jen ten řidič bude muset utřít nos a zamáčknout slzu, protože ve zpětném zrcátku, pozoroval slečnu s vlnící se sukýnkou a tajně si přál, aby jela až na konečnou...Toho revizora mu byl čert dlužen !!! ...

Neboj, řidič je někdo jiný...Nakonec si myslím, že už dávno dojel na konečnou, jen prostě nechtěl ouplně zastavit, páč by tím " zastavil " všechno a proto jen tak s autobusem kroužil v areálu autobusových garáží...

Tvůj komentář, tak krásně čtivý, je jako vánek rozpustilý. Tvá rýmovaná slovíčka, přivedla sen mi pod víčka...O tom, jak autobusem jedu a vidím faktjentaka neposedu... A co nevidět autobus plný amatérů.A hle, zase jeden stopuje.

To nemohou být jen tak " něčí " ruce. To musí být ruce chlapsky silné a zároveň jemné, chlupaté,opálené, teplé a voňavé...Mám pokračovat ?
Kterouže to jezdím linkou ? Tou ve své fantazii. Odněkud - nikam, občas do jiných sfér, z bodu A do bodu B, někdy také po všech čertech, nebo do neskutečných výšin, jako např. do ráje. Haló, haló, autobus č.11 bude odjíždět! Tak spěchej a setři z oken stíny dneška! Pro lepší výhled.( na šmírování )

uzurpátor netřeba býti.Zkus revizora. Nemusíš platit jízdenku, takže se vyhneš jízdě načerno. Kvůli mravnosti a bezpečnosti jízdy dotyčným aktérům vysvětlíš, že toto nelze v autobuse činiti, načež pohrozíš pokutou a nebo...Ponechám na fantazii...

nech ten průvan pořádně protáhnout. Občas je potřeba důkladně vyvětrat! Ale pak se vše zklidní a jemný vánek pohladí na těle i na duši...Jízdu autobusem,trolejbusem, tramvají směle doporučuji. Jen zapomeň na pravidla etiky a pokud tě bude chtít nějakej mužskej pustit sednout, tak s úsměvem odmítni, začni s ním konverzovat a aby jsi " jako " lépe slyšela, tak se k němu, sedícímu, ještě víc namáčkni...