Partnerka pro život

Muž v produktivním věku, funkční kus s občasnými chybami pocházejícími z výroby, v nekuřácké verzi, hledá vhodnou uchazečku, se smyslem pro humor od jemně růžového po temně černý, ideálně na hlavní partnerský poměr na dobu neurčitou, se zkušební dobou tří měsíců plných trapasů. Nástup možný ihned po úspěšném absolvování kávového assessment centra.

Požavavky na uchazečku:
- škola života výhodou, titul od strýčka Googla za rozpoznání příznaků a léčby nejsmrtelnější pánské nemoci (rýmičky) není vyžadován
- minimálně jeden rok samostatného dospěláckého žití, pokud zvládáš prát bílé prádlo s barevným bez katastrofy = respekt
- plynulá čeština, sarkasmus na úrovni C1 vítán
- řidičský průkaz skupiny B s rozšířením na nákupní vozík v Kauflandu v pátek od 14.00 hodin
- smát se vlastním vtipům (i těm mým)
- zvládnout filmový maraton bez křečí (a hlavně řečí), umět objednat pizzu ve 22.30 hodin

Nabízím pronájem čtyř srdečních komor, mzdu vyplácenou v objetích, polibcích, tulení a občasných blbých hláškách, firemní kulturu, kdy oba myjeme nádobí, záchod a vytíráme podlahu. Hádky jsou přípustné pouze o tom, co si pustíme v televizi.
Home office je možný, ale gauč má kapacitu maximálně dvě osoby a jednu deku.

Průběh výběrového řízení:
1. kolo: Zašli CV a motivační dopis do zpráv.
2. kolo: Kávové interview. Získáváš bod navíc, pokud poznáš, že jsem nervózní a že se nejedná o kofeinový absťák.
3. kolo: Praktická část - společný nákup v Kauflandu bez hádek a výčitek, kdo z nás zapomněl nákupní seznam, společně strávený víkend bez porušení paragrafů 140 a 141 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.
4. kolo: Finální rozhodnutí bude sděleno při západu Slunce nebo u stánku s kebabem ve tři hodiny ráno.

Diskvalifikace z výběrového řízení hrozí při:
- zasílání lechtivých fotografií místo CV
- odpovědi "JJ" na zprávy delší než tři věty
- vážném přesvědčení, že ananas na pizze je trestným činem

Uzávěrka:
Dokud se některá nepřihlásí a neukradne mi srdce.

Padesátka na krku, ale kolena zatím drží a smysl pro humor také. Nehledám princeznu z pohádky – spíš fajn ženu, se kterou se budu těšit na každé další setkání.

Umím uvařit něco, co se dá jíst, opravit pár věcí doma a poznám, kdy je lepší mlčet a kdy obejmout. Mám rád výlety, dobrou kávu, pohodu a lidi, kteří se umí zasmát sami sobě.

Jestli hledáš chlapa, který už ví, že život není závod, ale společná jízda, možná jsme se právě našli. Bonusové body získáš, pokud zvládneš moje občasné vtipy a nebude ti vadit, že občas navigaci věřím víc než vlastní intuici.

Napiš. Nejhorší, co se může stát, je to, že si dobře popovídáme. A nejlepší? To zjistíme spolu.

Zpívej mi, Múzo, o muži mnohých cest a mnohých nadějí, jenž po širém světě bloudil a poznal radost i žal, avšak největší touhu nosil ukrytu v hloubi svého srdce: nalézti družku moudrou, s níž by sdílel dny pod sluncem.
Mnohá města spatřil a mnohé povahy lidské poznal, sedával u stolů přátel i v samotě rozmlouval s hvězdami. Přesto mu osud nedopřál přístavu nejdražšího, domova, kde dvě duše stráží jeden oheň.
Proto nyní volá do krajin obydlených i vzdálených: Je-li mezi vámi žena laskavého ducha, jež miluje smích stejně jako ticho večerní, jež se nebojí cest ani návratů, nechť naslouchá tomuto zpěvu.
Nežádám po ní zlata ani purpurových rouch, ani služebnictva početného jako listí na olivách. Větší jest pro mne slovo pravdivé a ruka podaná v hodině nejistoty než poklady, které čas rozmetá jako prach.
A bude-li milovati knihy a vyprávění dávných časů, bude mi dvojnásob milá. Bude-li se uměti smáti lidským slabostem, aniž by zapomněla na soucit, pak ji bohové obdařili vzácným darem.
Já pak slibuji, jak sluší muži dobrého jména, že budu věrný jako lodník své hvězdě, že v čase hojnosti budu štědrý a v čase bouří neustoupím od společného vesla.
Neboť člověk není stvořen, aby sám putoval po moři života, nýbrž aby nalezl druhého, jenž s ním bude sdíleti chléb, smích i vzpomínky, dokud večerní slunce neskloní svůj zlatý štít.
A tak, vznešená neznámá, pokud tvé srdce zaslechne tento zpěv, přistup k břehu a dej znamení. Snad právě nyní končí dlouhé bloudění a začíná nová plavba, na níž dva poutníci naleznou jeden domov.
Tak pravím já, jenž nehledá slávu ani vítězství nad jinými, nýbrž jediné vítězství, které trvá déle než všechny eposy: lásku sdílenou a opětovanou.

Nuže, naslouchejte, potomci budoucích věků, jakého hrdinu nosila země česká! Nebyl to dobyvatel hradů ani přemožitel draků, nýbrž muž, jenž statečně čelil největší zkoušce: nedělnímu odpoledni strávenému o samotě.
Mnohé boje podstoupil. Porazil účet za elektřinu, přežil návštěvu úřadu bez jediné ztráty na duchu a jednou dokonce sestavil skříň z obchodního domu, aniž by mu po dokončení zbylo více než pět šroubků.
Jeho jméno budilo úctu mezi přáteli a mírné pobavení mezi sousedy. Byl to muž pevného kroku, ač občas zakopl o vlastní tkaničku, neboť i největší rek zůstává člověkem.
Avšak běda! Přes všechna vítězství zůstával jeho stůl prostřen pro jediného, a dvě vstupenky do kina nosil marně jako relikvii nenaplněné naděje.
Proto zvolal hlasem, jenž otřásl konvicí na čaj:
Kde jsi, paní budoucích dnů? Ty, jež se nezalekneš mé sbírky filmové ani skutečnosti, že zpívám lépe v koupelně než na veřejnosti! Ty, která víš, že objednat pizzu jest někdy moudřejší než hrdinsky spálit večeři!
Nechť ona oplývá humorem, neb bez humoru není manželství, nýbrž dlouhé správní řízení. Nechť miluje procházky, rozhovory a obyčejné radosti, ať už vede bitvu s plevelem na zahradě či s neúprosným heslem k domácí Wi-Fi.
Já pak, rek nezdolný, slibuji ochranu před pavouky přiměřené velikosti, věrnost pevnější než slevové body v oblíbeném obchodě a ochotu podělit se o poslední kus koláče, bude-li situace skutečně vážná.
Přijde-li tedy žena statečného srdce, nechť vyšle posla, dopis či zprávu elektronickou, a společně vykročíme vstříc největšímu dobrodružství, jaké kdy lidstvo poznalo: společnému rozhodování, co bude dnes k večeři.
Tak končí zpěv o slavném hrdinovi, jenž nepřemohl sedmihlavou saň, avšak odvážil se učinit čin mnohem smělejší: podat světu svůj seznamovací inzerát.

Oznámení hodné sluchu všech ctnostných panen, vdov i počestných žen

Slyšte, vy, jež osud dosud nepojal v trvalý svazek!

Já, muž padesáti let a padesáti zim, vzrůstu tak vysokého, že nad mnohé smrtelníky převyšuji o celou hlavu, síly dosud neochablé, mysli stálé a srdce nezáludného, hledám dámu, jež by ráčila státi se družkou mých dnů.

Neb věru, krása květu jest toliko hostem jarního rána, kdežto ctnost a věrnost září jasem, jejž nezastře ani stáří, ani běh času. Proto netoužím po pokladech, věnu ni vysokém rodu, leč po ženě rozumné, laskavé, počestné a dobrého srdce, jež dovede sdíleti smích stejně jako mlčení.

Za to nabízím slovo pevnější než dub, věrnost neochvějnou jako hvězdu severní, rámě ochotné chrániti, mysl otevřenou naslouchati i srdce, jež nezapomnělo milovati.

Jestli mezi vámi dlí panna cudná, vdova důstojná či žena svobodná, jejíž duše hledá soulad více než přepych a pravdu více než přetvářku, nechť dá o sobě věděti. Neb lépe jest dvěma kráčeti stezkou života, než jednomu samotnému vzdorovati větrům osudu.

A nechť, bude-li nebe milostivo, zrodí se z onoho setkání svazek, jenž přetrvá, dokud poslední zvon neodbije hodinu lidského putování.

Již dlouhá léta kráčím pod klenbou hvězdné noci, kde vítr šeptá staré příběhy horám a lesům, a mé srdce, podobno osamělé lodi na širém moři, hledá přístav, jenž by nazvalo domovem.
Mnohokrát jsem stanul na vrcholcích kopců, když soumrak zahaloval kraj do nachových závojů, a tázal jsem se tichých hvězd, zda někde pod týmž nebem kráčí duše, která slyší stejnou píseň větru.
Neznám tvou tvář, ó neznámá, a přece jako bych tě odedávna očekával. Snad jsi se zastavila u lesního potoka a naslouchala jeho věčnému zpěvu, snad jsi hleděla do plamenů krbu a pocítila onu tichou bolest krásných věcí, jež jsou pomíjivé.
Nepřeji si lesk salónů ani chladnou nádheru bohatství. Toužím po prostém zázraku: po ruce, která se spojí s mou, když podzimní déšť zastře cesty světa, a po hlasu, jenž promění samotu ve vzpomínku.
Miluješ-li knihy, v nichž dřímají dávné sny, miluješ-li toulky krajinou, kde mlhy objímají lesy jako dávná tajemství, a dovedeš-li se smát stejně vroucně, jako se umíš zasnít, pak snad právě tobě náleží tento tichý zpěv.
Já pak nabízím srdce neokázalé, avšak věrné. Nabízím společné putování časem, kdy každý západ slunce bude novým obrazem a každý všední den malým svátkem lidské blízkosti.
Neboť věřím, že osud nevede lidské kroky nadarmo, a že dvě samoty, bloudící dlouho krajinou života, mohou se jednoho večera setkat pod šuměním stromů a pod dohledem hvězd, aby již nikdy nemusely kráčet samy.
Uslyšíš-li tedy tento hlas, nechť odpovíš. Třeba právě naše dosud oddělené cesty touží po jediném: splynout v jednu společnou pouť od jara k jaru, od snu ke skutečnosti, od samoty k lásce.

Osud tomu chtěl, že jsem znovu k mání na pářícím trhu. Takže hledám ženu, která by chtěla kráčet po mém boku na hrbolaté cestě životem, stoupat k výškám i padat na dno. A protože nechci bloudit a tápat naslepo, rozhodl jsem se vytroubit to veřejně do světa. Pokud máš pocit, že bys to chtěla být právě Ty, napiš. a prozkoumáme to. Zajdeme někam na procházku, na kulturu a budeme u toho nenápadně pozorovat, jak nám je, jak nám to ladí. Nebuď nervózní, vůbec, já budu za nás oba, takže o tohle je postaráno. Pokud by z toho bylo jen kamarádství, tak to je dneska něco, co není vůbec k zahození. Pokud mě nechceš, zkus mě posdílet mezi své kamarádky.
Zn.: Vztahy, největší zapeklitost na světě.

Hledá se žena, se smyslem pro humor od jemně růžového až po temně černý, s níž bych si mohl povídat u dobré kávy se zákuskem či sklenice dobře vychlazeného piva s utopencem o počasí či zhmotněních v Tarkovského dílech, se kterou bych vyrazil... vyrazil z ní... vyrazil s ní... do muzea, kina, divadla nebo na koncert či pěkný výlet, se kterou bych prožil krásné techtle, které proměníme ve vášnivé mechtle. Život je krátký, pojďme jej prožít, ne jen přežít...

Bylo, nebylo, za devatero řekami a jedním pořádným kopcem, žije muž, který má už dost samoty a věří, že o kousek dál žije žena s ohněm v srdci. Protože oba cítí, že život je ve dvou prostě barevnější, rozhodnou se rozeslat své poselství do světa digitálních sítí.
A jak už to v moderních pohádkách bývá, jejich cesty se v tom bludišti jedniček a nul protnou. Nejdřív přijde opatrné oťukávání, pak první zpráva, první zavolání a nakonec rande, které změní všechno. Zjistí, že si mají co říct a že se chtějí poznávat dál.
On je gentleman každým coulem, stará se, pozorně naslouchá a vnímá každé její slovo. Ona rozkvete pod jeho pozorností, bude obdivovat jeho sílu a vážit si jeho klidu. On se zase krůček po krůčku zamiluje do jejích ladných křivek a té nezkrotné energie, která z ní vyzařuje.
Dny budou plynout, úcta růst a vzájemná náklonnost se prohlubovat. A jednou, při romantické noci, kdy hvězdy budou zářit jen pro ně a dvě deci vína jim dodají odvahu, přijde to, čemu se říká třesk. Ten magický moment, kdy se dvě duše i těla spojí v jedno. Od té chvíle se budou spolu denně milovat, radovat se z každého společného rána a dokud neumřou, tak si ten život budou užívat ve šťastném objetí.
Protože zázraky se dějí a stojí za to jim jít naproti. Stačí otevřít oči a natáhnout ruku...

Chci mluvit o atomech, smrti a mimozemšťanech. O sexu a jeho magii. O magii jako takové. O intelektu, smyslu života a o vzdálených galaxiích. O hudbě, která Ti změní náladu. O Tvých vzpomínkách a lžích z minulosti. O Tvých nedostatcích a oblíbených vůních, o Tvém dětství, o tom, co Tě v noci udrží vzhůru, o Tvých nejistotách a obavách. Miluji ženy, které mají hloubku, které mluví se zanícením a jsou tak trochu poťouchlé.
Nepotřebuji vědět, jak to jde.