Stojím před Tebou … Oči mám sklopený dolu, zlobila jsem … Hodně jsem zlobila ... Jsi Můj Pán … Můj jedinej a tak krásnej Pán … Od prvního pohledu na Tebe jsem věděla, že jsi ten pravej … Oči, oči, oči ... Stojíš proti mně … Díváš se na mě tentokrát hodně přimhouřenýma očima, nic neříkáš … Chytíš mě za bradu a šeptáš mi do očí: Pán se zlobí, jsi neposlušná a drzá kurvička budu Tě muset potrestat…

Nevím, co jsem vlastně zač. Možná pijavice, možná člověk, který dělá chyby častěji, než by chtěl. Jen vím, že když se podívám na tebe, všechno přestává být tak jednoduché.Ty jsi hodná. Skvělá. Přesně taková holka, kterou by si každý přál mít ve svém životě. A já pořád nevím, jestli si tě vůbec zasloužím. Říkám, že hledám něco opravdového. Já si dlouho myslel, že to nehledám... ale možná jsem jen…

Tři roky jsou zvláštní doba. Dost dlouhá na to, aby člověk tvrdil, že zapomněl. A přitom přesně taková, kdy stačí jeden pohled a všechno se vrátí.Stál tam. Trochu jiný, a přesto stejný. Hlas měl klidnější, pohled hlubší. Když se naše oči potkaly, cítila jsem to známé zatažení v podbřišku tiché, neodbytné připomenutí všeho, co mezi námi kdysi bylo… a možná pořád je.Objal mě. A šílene začal líbat.…

Po celem dni jak cestovani na vikendovou chatu tak hlavne unavit poradne nase deti..Po 21.00hodine jsme ulehli sami do vedlejsi mistnosti..Kdyz ratolesti konecne usli..Mluvim na tebe a povidam miluju tuhle vůni čistě povlečený postele...mmmm, nááádhera.Povidam lehám si a dochází mi, že bych raději dělala něco jineho nez jit treba spat... Chiiii.... A tak povidam udelas mi masaz??halooo halooo…

Kolikrát se má a dá vstoupit do jedné řeky? Jen jednou? Někdy dvakrát? Opakovaně? Je jediným z mých milenců, kamaradu se kterým jsem i po rozchodu dokázala zůstat v kontaktu. Osobním kontaktu. Komunikujeme. Potkáváme se. Řešíme záležitosti. Občas si i něco osobního nasdílíme. A pak o sobě naopak dlouho nic nevíme anebo nechceme vědět. Náš milenecký poměr se rodil pozvolně. Dlouho jsme oba…

Planovani ze stravime spolu noc na hotelu! Misto kde to jeste nezname!!Piseme si pul dne az najednou oba sedime ve vlaku a nechavame se unaset do neznama kam!! Ptas se me mame hotel v rezervaci odpovidam ano.. Dojeli jsme na misto nejak podvecer a sli se ubytovat..Recepční nas provedl nasim apartmánem a odesel.Zapnuli jsme si muziku naladili se na krasnou atmosféru..kouknu se na tebe a zatáhnu tě…

V podstatê spolu spíme už skoro třetím rokem. A přesto má každá noc pocit, jako by byla první i poslední zároveň.Jsou chvíle, kdy se vedle sebe jen tiše nadechujeme a svět za zdmi pokoje přestane existovat. Jindy se smějeme, šeptáme si vzpomínky do vlasů a dotýkáme se tak přirozeně, jako by to byl náš vlastní jazyk.Tenhle večer byl jiný. Vzduch byl těžký, naplněný očekáváním, které se nedalo…

Dnešní den byl jako ve snách, takovej těžkej jako kouř. Pořádně se nenadechneš a slzí ti oči. Na hrudi mi sedí tíha uplynulých měsíců. Stojím před regálem a tupě zírám na cenovky . Jsem smutná. Chci tě mít u sebe.Představuji si jak tam stojíš semnou.Šli jsme si něco koupit a cekat na taxi..které nas odveze na hotel kde spolu strávíme zase dalsi noc.Stojíš těsně za mými zády. Cítím tvoje teplo.…

Tvoje tělo je dnes blíž než myšlenky.Sedíš vedle mě a já vnímám teplo, které se nedá vysvětlit jen fyzikou. Rameno se téměř dotýká mého, a přesto je v tom víc napětí než v celé místnosti.Díváš se jinam, ale já vím, že mě cítíš. Jak se nadechuju. Jak se nehýbu, abych ten okamžik nerozbila. Intimita někdy nevzniká dotekem ale rozhodnutím ho ještě o chvíli odložit.Noc se dívá s námi.Město pod námi…