Stál za dveřmi, tentokrát ne jen posluchač, ale i divák. Úzkou škvírou mezi křídlem a rámem zahlédl kus obrazu, který mu spaloval oči. Viděl její tělo, jak se zvedá a klesá, zpocené, rozechvělé, úplně jiné než v jejich pokojných nocích. Její vlasy byly rozhozené, tvář stažená v extázi. Vždycky byla krásná – ale nikdy ne takhle. Její rty šeptaly prosby, hlas se jí třásl rozkoší. Zaslechl ostré…