Každý někoho takového máme... II.
Vážně jste si mysleli, že jsem to nechal jen tak? Představa, že už ji nikdy neuvidím, mě trhala zevnitř na miliony kousků. Celé odpoledne jsem chodil po výše a přemýšlel, jestli ano nebo ne. Napíšu jí? Nechám to být? Po dlouhém přemítání beru do ruky telefon... "Ahoj, už jsi dorazila domů?" nic chytřejší ho mě nenapadlo. "Ahoj, ještě ne, šli jsme si sednout s holkama na víno. Za chvíli jdu na bus…