Jednoho dne po dni prochozeném na horách jsem otevřel dveře malé horské hospůdky, ovanula mě vůně dřeva, guláše a deště. Venku se právě rozpršelo a turisté se schovávali pod přístřeškem. Sundal jsem promočenou bundu, rozhlédl se po téměř plné místnosti a všiml si jediného volného místa. „Nevadí?“ zeptal se muže sedícího u stolu. „Jasně, posaď se.“ Muž měl hustý tmavý plnovous, výrazné obočí a…