Seděla na kraji postele v neznámém pokoji, ruce složené v klíně, oči sklopené. Napětí v místnosti by se dalo krájet, přesto to nebyl strach. Byla to směs očekávání, vzrušení a podřízenosti. Přesně to, co on chtěl vidět a ona chtěla zažít. Vešel beze slova. Jeho krok byl klidný, jistý. Zavřel za sebou dveře a chvíli ji jen pozoroval. Zadržela dech, cítila jeho pohled na své kůži, jako by ji…
Jeho hlas už nebyl hlasem cizího muže v temném pokoji. Byl něčím, co se jí pomalu dostávalo pod kůži. Ne silou. Jistotou. Zůstala stát přesně tam, kde ji nechal, a cítila, jak se v ní pere stud s úlevou. Bylo pro ni děsivé, jak rychle se dokázala podvolit, přestat myslet na útěk a místo toho začala hledat oporu v jeho přítomnosti. Obcházel ji pomalu, beze spěchu, jako by si ověřoval, že opravdu…
