Bylo to jedno z těch večerů, kdy se město pomalu propadalo do tmy, ale světla na ulicích stále vrhala jemný nádech tepla na okolní chodníky. Jakub stál před kavárnou, v rukou nervózně svíral kávu, kterou si vzal na cestu. Bylo to jeho první setkání s Martinem– mužem, který mu zůstal v hlavě i srdci od jejich delšího psaní. Oči mu skenovaly okolí, když si všiml siluety přicházející mezi…
Martin zavedl Jakuba do jedné z místností, kde rozsvítil jen tlumené světlo pro vytvoření situace. Jakub se podíval kolem sebe a viděl stůl s pár židlemi, postel a skříňku. Martin se postavil před něho, cítil jeho nervozitu i to, že Jakub momentálně neví , co má dělat a že čeká na každé Martinovo slovo, každý pohyb. „Vysvleč se, do trenek” rozkázal Martin, a jeho hlas byl tvrdý a důrazný. …
