Otevřel jsem oči. Sen ještě chvilku zůstával, jako chuť na jazyku. Polknul jsem. Hluboký nádech a výdech. Rychlá analýza...musím na záchod. Pomalu jsem se zvedl na loktech a převrátil se na bok. Spala jsi a ze sna měla na rtech maličké pousmání. Musel jsem se chvilku dívat. To nešlo neudělat. Jenže pak mi dolní partie poslaly urgentní upomínku. Opatrně jsem tě přelezl a za chvilku už vyprazdňoval…

Bylo to na návštěvě u našich. Přijel i bráška s rodinou a plánovalo se grilování. Mamina připravila studené pečené maso, sýry a spoustu dalších dobrot na stolek hned vedle přístřešku s grilem. Maso se peklo, stolovníci si povídali, pak je rozdělili podle chutí a hladu a při jídle pokračovali v hovoru. Krásné odpoledne. Když už se setmělo, zůstali jsme pod pergolou jen naši, já a bráška, ještě dvě…

Sněhurka už byla utahaná jak pořád dokola prala a žehlila a vařila a uklízela. Aby taky ne, sedm trpaslíků bylo jako hejno blech. Ale na druhou stranu, měla střechu nad hlavou a místo ke spaní. No, místo, chm, trpaslíci jí s trochou rozpaků vyčlenili jednu bednu z křišťálu, kterou vyrobili. Údajně to byla velká zakázka pro nějakého zbohatlíka, ale víc jí neřekli a ona se ani ptát nechtěla.…