Tato povídka je inspirovaná skutečným prožitkem. Už když jsem si ty šaty oblékala v hotelovém pokoji, věděla jsem, že dneska je nechci mít na sobě dlouho. Krátké, černé, lehce průsvitné na bocích, a pod nimi absolutně nic. Cítila jsem se nahá ještě dřív, než jsme vůbec vyšli ven. A přesně to jsem chtěla.V baru bylo dusno, vonělo to po pivu, cigaretách a moři. Sedli jsme si ke stolu vzadu – ne…
Probudil ses s tím známým těžkým pocitem v podbřišku. Klec byla stále na místě, studená, neúprosná. V noci se ti několikrát zdálo, že konečně budeš, ale vždycky to skončilo stejně – jen další kapka touhy, která se vpíjela do prostěradla. Když ses posadil na posteli, ucítil jsi ji. Stála ve dveřích ložnice, v černém saténovém županu, který skoro nic nezakrýval. V ruce držela telefon a něco na něm…
