Karty byly rozdány. Byl čas kolegyni řadu věcí vysvětlit. Sedla jsem si k ní a vyprávěla ji svou historii, jak jsem jako malý kluk se stal maminčinou holčičkou. Jaké bylo dětství, když jsem listovala v německých katalozích a prohlížela dámské oblečení, jak v pubertě jsem si zkoušela matčino spodní prádlo a nakonec od ní dostala své vlastní. Seděla tiše a chápavě mě poslouchala. Po té, co jsem…

Tak jsem začala postupně své oblečení upravovat z čistě mužského na dámské. Pod mužské kalhoty kalhotky, pod košili podprsenku. Následně košili vystřídalo unisex tričko, kde se již rýsovalo poprsí. Pak i ženské vypasované úzké džíny, baleríny na nohách. Vše probíhalo v pohodě a v klidu, nezaznamenala jsem žádné reakce, což mě utvrdilo ve správnosti této cesty. Pokud jsem šla mimo kancelář, tak…

Nová kancelář, oproti té předchozí měla dvě přednosti. Byla to jen jedna místnost a ta byla umístěna tak, že nebylo nutno chodit přes recepci a potkávat s dalšími lidmi. V původní kanceláři tomu tak nebylo. Vždy jsem řešila, zda nepotkám někoho, koho nechci. Vždy jsem musela projít kolem recepční, o které jsem si myslela, že všechny novinky, tak jak to bývá u recepčních zvykem, rozptýlí dále mezi…

Dny v kanceláři plynuly. Stalo se již tradicí, že v kanceláři jsem byla vždy 100% žena. Kolegyně již to dávno vzala na vědomí, i když. Až teprve postupem času jsem se dozvěděla, že to probírala i s mojí manželkou. Prý že tomu moc nerozumí, že asi trpím rozdvojenou osobností. A měla pravdu, jsem opravdu androgynní osobnost, tedy že mám jak mužskou, tak i ženskou - značné množství projevů chování a…

Další den začala klást další a další otázky. První z nich byla na manželku. Je s námi ve firmě, znají se. Kolegyně není hloupá, velmi brzo pochopila, že jsem ženou pouze v případě, kdy u toho není manželka. Ano, není to jednoduché. Po letech manželského soužití, kdy je opravdu těžké cokoliv zatajit jsme se dostali s manželkou do stavu, kdy vznikla dohoda. Chci mít vedle sebe jen muže, o nic…

Moje záliba v ženském oblečení se postupně měnila. Ty časy, co mi stačilo jen tak občas utéct do ženského oblečení, byly pryč. Ta potřeba být nejen oblečená, ale i cítit se ženou byl stále nutkavější. Měla jsem potřebu být tak celý den, nejen kradmé chvilky. Nicméně, světské starosti jsou dané, a jediný způsob, jak je naplnit, je chodit do práce :-( a tak generovat finance na jejich pokrytí. Tak…