Zlato pojď!... slyším, jak mě plácá po zadku a blaženě vzdychá s každým přírazem. Klečím na posteli na čtyřech s obnaženými prsy visícími z úzkého krajkového pádla a podvazky někde nad pasem. Hrozně si to užívá. A já s ním. Miluju ho. Jeho nadšení, když mě vidí v této poloze. Nechápu to. Ani po téměř dvaceti letech ho to nepřestalo bavit. A za to ho taky miluju. Je to přeci jen už po těch letech…
Procházím se nočním městem. Uklidňuje mě to. Všude okolo je chladivý čerstvý vzduch. Vánoční ozdoby po ulicích a vůně svařáku hřeje v dlaních. Tlumené pouliční lampy svítí na cestu. Nad řekou se vznáší mlha a touha se vkrádá do mysli. Miluji tanec. Houpání v rytmu melodie. Náruč. Vedení. Hudba. Potěšení. Bezpečí. Radost. Všechno jde stranou. Je jen to. Tanec. Dvě těla jsou synchronní. Pohybují se…
Jsou chvíle, kdy jen tak pozorujete svět. Myšlenky se vám hodí hlavou, jak mraky po obloze a vy vnímáte velmi jemné vibrace v těle. Vaše ruce se svobodně pohybují po těle a vy je nijak neomezujete. Drobné chvění podobné nervozitě ze vzrušení, co přijde za chvíli. Jsou to ty okamžiky, kdy si říkáte.. jo teď bych si to s chutí nechala udělat. Mám na to chuť. Chuť tak sladkou a voňavou jako letní…
