Byl to jeden z těch večerů, kdy se ticho v bytě dalo krájet a obrazovka počítače zářila do temna jako osamělý svědek neklidu. Seděla u něj v rozepnuté košili, kterou si půjčila od něj — jeho vůně jí pořád tančila kolem nosu. Psaní jí šlo ztěžka, prsty se klouzaly po klávesnici, ale myšlenky byly jinde. „Zas nějaká povídka,“ povzdechla si, ale nevstala. Spíš čekala. Ve dveřích se objevil on. Bez…