Ještě deset minut a konečně mizím, pomyslel si Richard s úlevou, když se podíval snad už po sté v poslední hodině na hodinky. V kanceláři už nebyla ani noha. Nebylo se co divit. Teploměr vystoupal hezky nad třicet a kde kdo měl lepší program než vysedávat v práci. Čůrek potu, který mu sjel po zádech, mu připomněl ranní zaspání. V duchu zaklel, podrbal se na bouli, která se mu dělala v jeansech, a…