Nuže Vážení a Velevážení. Jelikož je to soutěžní pokus - učiňte to jedno kliknutí navíc pokud Vám za to povídka bude stát... Nebo i když Vám z ní bude stát :D Veselá příhoda? Moje bývalá přítelkyně to tak rozhodně neviděla :D Inu, to bylo tak. Je den jako malovaný. Tuším že pátek. Konec jara. nějakých 10let zpátky. S Jitkou jsme už dva roky spolu. Je to fajn střelená holka s čupr postavičkou.…

Pátek. Cestou z práce ji hlavou běží myšlenky na všechno a na nic. Týden byl hektický. Práce hodně. Pomalu se blíží ke dveřím do bytu. Něco je jinak. Obálka s jejím jménem přilepená na dveřích. Na obličeji je patrné snad - pohoršení? Strhne ji. Odemkne. Zapne varnou konvici a klesne do křesla. Probudí ji až hluk vroucí vody. Až se podivila jak rychle jí padla víčka. Dnes nemá na nic moc náladu.…

“...A co ještě chceš?” Špitla, když se k ní zezadu přitisknul a i přes svou sílu něžně objal. “Ještě...?” Jako by se na okamžik zamyslel, co vlastně ještě chce. To byla však jen taková drobná lest. Zlehka ji kousnul do ušního lalůčku. V tom co ještě chce měl jasno. “Ještě se chci napít ze tvé kouzelné studánky.” Zasnila se a v myšlenkách letěla k jejich poslednímu setkání. Jako by v sobě opět…

Zvláštní napětí a nervozita je cítit ve vzduchu. Je vidět v očích a pohybech mých druhů. Nyní se rozhodne. “Šik!” Zaburácí silný hlas velitele. Rameno na rameno, štíty zaklesnuty v pevnou hradbu. “Krokem v přééd!” Dáváme se jako jeden muž do pohybu. “Klíín!” Zní jako zahřmění od samotného Peruna. Přeskupujeme se, řadíme do tvaru připomínající kančí rypák. Zrychlujeme. Dech jako by se na okamžik…