Motor jsem vypnul, ale ještě jsem chvíli seděl za volantem. V autě bylo ticho, jen občas lupnul chladnoucí kov. Venku skoro nikdo nebyl, jen oranžové lampy a mokrý asfalt po dešti. Pak jsem ji uviděl ve zpětném zrcátku. Stála opřená o zadní část mého auta. Nepůsobila překvapeně — spíš jako by tam na mě čekala. Chvíli jsem na ni jen koukal a ona na mě taky. Nikam nespěchala. Vystoupil jsem.…