Lidé se živí různým způsobem. Někdo je řemeslník, někdo vede kancelář. Já sloužím v armádě. Dost často je to nuda, někdy se nestíhá. Ale je to práce, která mně baví a občas nastanou zajímavé, nezapomenutelné, situace. Jedna z nich se stala před pár lety v červnu, kdy k nám na útvar měla přijet skupina VŠ studentů na jakýsi zápočtový týden. Nás vlastně ani nezajímalo, proč jsou tam. Jen jsme…
Janu jsem znal už ze základní školy. Sedávala v lavici přede mnou a já si při hodinách hrával s jejími vlasy. Měla je obdivuhodně dlouhé. Sahaly do pasu a mě to prostě přitahovalo. Jako desetiletý chlapec jsem ji jednou při hodině obarvil konečky vlasů inkoustem do plnícího pera. Ale běžně jsem se omezoval na lehké tahání nebo namotávání jejích vlasů na prst. Byli jsme kamarádi. Tedy až na ty…
Dívám se tiše do tmy a jsem vděčný, že kolem není víc světla. Sice nevidím dobře, ale ani mně není vidět. Vím, že tam je. Cítím ji. Její lehkou květovou vůni, svěží šampon i odér aviváže z oblečení. Přišla, odemkla dveře a vklouzla dovnitř. Chce se na mně připravit. Ví, že přijdu, ale neví, že už tu jsem. Jdu za ní pomalu ke dveřím do koupelny a dívám se dovnitř pootevřenými dveřmi. Stojí zády…
