Les kolem mě dýchal, šustění jehličí a vzdálené houkání sov byly jedinými svědky mého zběsilého tlukotu srdce. Stál jsem tu už snad celé hodiny, i když mi telefon ukazoval, že od odeslání zprávy uplynulo pouhých dvacet minut. Prsty jsem si neustále kroutil šňůrky mikiny a přitahoval si ji těsněji k obličeji, jako by to mohlo nějak zakrýt pocit viny, který už jsem pociťoval. Neměl jsem tu být. Muž…

Látka mezi mými prsty působí cize a zároveň povědomě. Je symbolem světa, do kterého se chystám vstoupit, světa, který bych měl ze všeho nejdřív respektovat. Brzy se budu ženit a já tu dnes stojím, abych si vybral oblek pro ženicha. Plastový manekýn přede mnou má na sobě střih, který by slušel komukoli. Jenže já tu nejsem kvůli sobě, a dokonce ani kvůli svatebnímu obleku. Jsem tu kvůli Janě.…

Lesní vzduch mi štípal do tváří, když jsem se potácela pryč od praskajícího tepla našeho narozeninového ohně. Dnes mi je dvacet a nikdy jsem se necítila tak naprosto živá ani tak úplně opilá. Kolem mě se ozýval opilý smích mých přátel, přerušovaný praskáním dřeva a vzdáleným houkáním sovy. Nutně jsem potřebovala na záchod. Vodka, kterou jsem celou noc chlastala, mi hořela v žilách a tekutý oheň…

Lesní půda pod mými botami byla vlhká a lehce čvachtala, když jsem kráčel po stezce a srdce mi bušilo očekáváním. Dva týdny neustálého psaní na webu Amatéři vyvrcholily tímto okamžikem, osobním setkáním s Klárou. Od prvního dne jsem byl posedlý jejím profilem, uchvácen jejími fotkami a tím, jak přirozeně naše konverzace plynula. Bylo jí 24 let, studovala filozofii, měla černé havraní vlasy, plné…

Jedná se o čistou fikci, příběh není skutečný a rozhodně neslouží jako inspirace nebo něco podobného. Je zde nahraný pouze pro zábavu a pro Vaši představivost. Ležel naprosto nehybně, jako dokonalé plátno z masa a zranitelnosti. Adamovi bylo pětadvacet let a před nehodou, která ho zcela ochromila od krku dolů, byl plný života. Nyní ležel v pokoji 307 v nemocnici St. Mercy a jeho tělo bylo tichým…

Cítím, jak auto zpomaluje a jak se mění zvuk motoru, když vjíždíme do něčeho, co zní jako podzemní parkoviště. Mám ruce svázané za zády a měkká bavlna pásky mi škrábe na víčka. „Petře?“ zašeptám, hlas se mi chvěje vzrušením a nejistotou. Neodpovídá, ale slyším vedle sebe jeho tiché zachichotání, z něhož mi běhá mráz po zádech. „Máš narozeniny, Markéto,“ řekne nakonec a prsty mi přejíždí po…

Upozorňuji, že se jedná o čistou fikci, která nevychází z žádných skutečných událostí a rozhodně neslouží jako návod. Je to spíš experiment, kolik si to najde cílových čtenářů. Kdo nemá rád extrémní ponižování a důslednou kontrolu ženy nad mužem, tak to ani nečtete. Odhadovaná délka čtení 7-8 minut. Oznámení přišlo v 17:17, zrovna když jsem se snažil soustředit na čtvrtletní zprávu, kterou jsem…

Slunce zapadalo nad pláží a oblohu zbarvovalo do odstínů oranžové a fialové. Bylo mi čerstvě osmnáct a ten večer mi připadal jiný, jako by bylo možné všechno. Celé odpoledne jsem se opalovala na sluníčku a přemýšlela, co budu dělat na večer. Moje mládí a moje sebevědomá povaha mi dodávaly odvahu a pocit, že jsem krásná a že dokážu všechno na světě. Jmenuji se Alice a chystala jsem se přijít o…

Příběh není skutečný, osoby ani činnosti v něm popisované jsou čistá fikce za účelem zábavy. Případná podobnost s konkrétními věcmi, lidmi nebo místy je čistě náhodná. Třásly se mi ruce, když jsem zaklepala na dveře kanceláře profesorky Evy. Tři neúspěšné pokusy o složení zkoušky znamenaly, že budu muset příští semestr opakovat celý předmět, a jako studentka záchranářství, která už tak měla…