Mlha se přelévala přes dvůr jako hedvábí a na okenních tabulích se třpytily odlesky svíček z vyřezávaných dýní, které dýchaly oranžovým žárem do tmy. Nikol se zastavila na prahu, v ruce držela saténovou masku a koutkem úst se pousmála, když ucítila Pepův tichý krok za zády. Jeho přítomnost byla jako teplá vlna – žádné slovo, jen přibližující se dech a klidná jistota doteku na bedrech, který ji…