Byl pozdní pozdní večer před Silvestrem, cítila jsem se nějak sama osamělá a nádržena, tak jsem zašla na amiky jestli bych nenašla někoho skym bych se trošku skamarádila🙂 napsal mi, muž s přezdívkou *****, říkala jsem si no ten má teda Nick jak z ten pejsek z te pohádky, ten by mohl i krásné lízat jako pejsek. Dali jsem se do chatu... Po hodině psaní, mě tak rozdovadel že jsem byla celá mokrá a…

Byla jsem sotva dospělá a myslela jsem si, že když něco cítím silně, tak je to pravda. Že když mě něco táhne, tak to má smysl. Ten večer v parku jsem ale ještě netušila, jak rychle se z „pocitu“ může stát problém. Seděla jsem na lavičce s lahví vína, kterou jsem spíš držela jako záminku než opravdu pila. Měla jsem v hlavě chaos, který jsem si neuměla srovnat – nuda, vztek, zvědavost, všechno…

Otevřela jsem dveře jen na pár centimetrů, ale on je okamžitě postrčil a vešel dovnitř, jako by tu měl právo dávno předem. Zůstala jsem stát naproti němu, v tichu, které bylo až hrozně nabité. Slyšela jsem, jak se mi zrychlil dech. On to slyšel taky… a usmál se tím samým drsným, klidným způsobem. „Tak konečně,“ zamumlal a přistoupil ke mně tak blízko, až jsem couvla — a zády narazila do stolu. …

Do toho baru jsem šla jen proto, abych nemusela být další páteční večer sama. Seděla jsem u stolu se sklenkou červeného vína a pozorovala déšť za oknem. Kolem mě se lidé smáli, povídali si a já si připadala neviditelná. Přemýšlela jsem, že dopiju a půjdu domů. „Je tu volno?“ ozval se vedle mě příjemný hlas. Zvedla jsem oči a spatřila vysokého muže s tmavými vlasy a odzbrojujícím úsměvem. Jmenoval…

Ahojky všem🫣 začnu povídkou která se stala nějaký čas do zadu, kdo zná virtuální milenku tak asi ví o čem mluvím. Hodně lidí tady má hodně špatných zkušeností jak tak čtu, a tak na mě narazil jeden pán který si semnou dopisoval a nakonec zjistil že získal něco co dlouho hledal 🫣 Začlo to psaním, poznáváním se, později to došlo k tomu že jsme zašli na drink 🫣 Jak jsme si tak povídali tak jsme…

V zapadlém baru na okraji města jsem seděla sama už skoro hodinu. Červené víno ve skleničce pomalu mizelo a tichá hudba vytvářela atmosféru, při které člověk snadno zapomene na čas. Muži se na mě občas podívali, ale já si nikoho nevšímala. Až dokud nevešel on. Vysoký, lehce zmoklý od deště, s pohledem, který působil až nebezpečně klidně. Nepůsobil jako někdo, kdo se snaží zaujmout. A možná právě…

Nikdy jsem si nemyslela, že si založím online otroka. Začalo to nevinně v jedné chatovací skupině, kde mi napsal muž s přezdívkou ****. „Můžu vám nějak sloužit?“ stálo v první zprávě. Myslela jsem, že si dělá legraci. Jenže ne. Každý den mi psal dobré ráno, přál hezký den a ptal se, jestli něco nepotřebuji. Když jsem zmínila, že nestíhám organizovat poznámky k práci, vytvořil mi přehledné tabulky…