“Dobrý den sousede, prosím vás nemáte náhodou řetězy?” zeptala se mě má nadržená sousedka, když jsme se potkali v mezipatře. “To bohužel nemám, na co je potřebujete? Odpověděl jsem otázkou. “Ále, mám zaplacený lyžování s ubytováním, kousek od Rudy a volali mi, že by bylo dobré mít řetězy.” “Tady je mé číslo, budu od pátku u známých za Klatovama.” Je skoro divné, že jsme spolu už několikrát…

“Aaaaa, uuuffff, oooo, aaaaa, ……” “No do prdele, sousedko” povzdechnu si. Ležím na gauči a snažím se zabrat. Ještě není večer, ale v bedně, jako obvykle nic. Nešukal jsem už nějakou dobu a sousedka nade mnou, se rozhodla, že mi bude hekáním ztrpčovat život. Sakra, zajímalo by mě, koho tam má. Vejská tam jako na lesy už asi deset minut a neskutečně mě tím sere. Jdu si zapálit, snad skončí než…

Od naší večerní eskapády se sousedkou nade mnou, jsem jí potkal na schodech už několikrát, ale vždy jen odpověděla na pozdrav a s úsměvem sklopila zrak. Nic víc, jako opravdu nic víc. Její noční výlevy vášně utichly a já na to skoro zapomněl. A vzpomněl si vždy, když jsem jí potkal. Až do včerejška, kdy jsem byl doma a šel na záchod. “Paní Nová, opravil jsem ten zámek od vchodu do sklepa, tak…

“Já vám podržím dveře” ozval se ženský hlas za mnou, když jsem se pokoušel odemknout vchodové dveře do domu a přitom držet kolenem a jednou rukou objemný balík ze Zásilkovny. "Škoda, že jen dveře, ale moc vám děkuji” pokusil jsem se o nejapný žert, na neznámou ženu, jež mi nabídla pomoc. “Ha, ha” spražila mě okamžitě , ale když jsem s balíkem procházel kolem ní, tak jí na tváři hrál roztomilý…

Přijíždím z práce a hledám parkování, v beznadějně přeplněném mezidvoře u našeho domu. Vidím jedinou skulinu a rozhodnu se ji vzít útokem, když tu …. “Tuuuuuuu, tuuuuuu” troubím na debila, který mi svým malým pinďourem, tu skulinku ucpal. “Ty magore” ventiluju svůj vztek, který pramení z toho, že zase půjdu minimálně dva bloky pěšky. Bouchnutí dveří mě vytrhne z mého, pěkně chlapsky,…

Chodím nové sousedce Ireně vypomáhat už třetí týden a je to super. Šukáme jak jen to jde a zrovna včera to šlo. Přijel jsem z práce, osprchoval se, kvapem vyběhl těch několik kroků do patra nade mnou a zaklepal. Otevřela dveře, chytila mě za tričko a zatáhla dovnitř. Nedostal jsem ani pusu. Přitlačila na zabouchnuté dveře a svezla se mi k nohám. Sám jsem si rozepl poklopec a polotuhé péro…

Zazvonil budík a já myslel, že umřu, protože vstávat ve volný den v 07:00 je prostě peklo. Slíbil jsem známé, že za ní vezmu záskok u ní v solárku, kretén. Zuby, kafe, ještě v polospánku se obléci a vyrazit. Otevřel jsem solárko, vše nahodil a připravil, přesně podle seznamu úkolů. Sednul jsem si za stolek a otevřel knihu návštěv a objednávek. Na dnes mělo přijít asi jen 15 klientek a když už…

Ranní cesta do práce byla najednou úplně v pohodě. Sice jsem se musel včera dodělat sám, ale teda zážitek to s tou potvorou nadrženou, byl perfektní. Každopádně tohle se už nebude opakovat. Přišel jsem do kanclu a rozjel kreslení a amateri.com, což je takový můj rituál. Zavítal jsem hned na profil šéfky, protože svítila online, tak jsem jí chtěl napsat zprávu. “To co se Ti povedlo včera, už…

“Tohle snad není ani možný, zavolejte mi okamžitě manažera.” rozčílil jsem se na obsluhu jednoho rychlého občerstvení v našem městě. Prodal mi kyblík křidýlek, ze kterých po nakousnutí, ještě tekla krev. “Připadám vám, jako nějakej posranej upír?” vylévám si na něj zlost, z ne zrovna vydařeného zahnání hladu. “Moment prosím, zavolám manažerku.” odtušil schlíple uhrovitý chlapec na pokladně a v…