Stála jsem na kraji silnice, tam, kde se asfalt rozpadá v prach a první stromy natahují větve přes cestu jako ruce, co chtějí zastavit každého, kdo projede. Moje auto bylo schované daleko odsud. Dnes nejsem já. Dnes nejsem ta, kterou zná. Vlasy mi skrývala tmavá paruka, kabát stažený k bradě, šaty kratší, než bych kdy jindy dovolila. A přesto jsem cítila, jak se mi v hrudi usazuje to známé…