Od rána byl klidný. Až moc klidný. Žádný balónek, žádná kytka, žádné překvapení na stole. Jen pusa na čelo a tajemný úsměv. „Večer si nic neplánuj,“ řekl. A odešel. Celý den jsem byla napjatá. Nevěděla jsem, co čekat. Až kolem šesté mi poslal zprávu: Obleč si ty černé šaty. Bez kalhotek. A buď připravená. Když přijel, podal mi malou černou krabičku. V ní byla vibrační hračka – hladká, elegantní…

Nevím jestli to byla jen náhoda,nebo osud , ale ten jsem se rozhodla zajít si do fitka v jiný čas než obvykle. Bylo tam nezvykle prázdno,až na tlumenou hudbu která hrála z reproduktorů. A pak jsem ho uviděla. Ten kluk mě zaujal hned. Měl na sobě černé tílko, které mu obepínalo ramena a hrudník, a ty jeho kudrnaté vlasy byly trochu zpocené, jako by už cvičil delší dobu. Vypadal mladě, sotva…

Byl to čtvrtý den na Krétě. Slunce zapadalo do moře a já seděla na terase hotelového baru, s drinkem v ruce a nahými rameny, které mi občas pohladil teplý večerní vánek. Měla jsem na sobě jen lehké šaty bez podprsenky. Pod nimi už nic. Cítila jsem, jak se mi látka lepí na zpocenou kůži, jak mi stehna hřejí po celodenním slunění. A jak moc jsem si ten pocit užívala. Upřímně? Cítila jsem se…