Bylo to už potřetí, co jsem se pokusil oslovit Anetu, a potřetí, co jsem se ztrapnil. Pracovala v naší oblíbené kavárně, měla dlouhé tmavé vlasy a úsměv, který by roztavil i ledovec. Jenže já? Já byl v tomhle úplně marnej. Když jsem se vrátil ke stolu po dalším neúspěšném pokusu, kamarád Adam se uchechtl. „Brácho, ty fakt potřebuješ pomoc.“ Sáhl do batohu a podal mi knížku. “Umění svádění” stálo…