Na chodbě našeho rezidenčního domu v nejmenovaném letovisku jsem jednoho rána ve společných prostorách narazil na odložené oblečení po mladé ženě,která ho tady zanechala pro jiné obyvatele,neboť již ukončila svůj prázdninový pobyt a doma by pro něj neměla využití. Asi bych prošel kolem bez povšimnutí,kdyby mezi tím vším oblečením na mne nezasvítily překrásně jasnou a svítivou žlutou barvou nové…
Na krku jsem ucítila Jarův dech,nesrozumitelné šeptání do ucha , současně mne vzal za ruku a přivedl ji ke svému mužství,jemně ji na něj položil , druhou rukou mne objal a hladil,rty přitáhl k mé tváři,ucítila jsem jeho polibky. Aký je krásný večer Peťka...poď ku mně..moc po tobě toužím,vzdychal a tiskl mne k sobě. Ohromeně jsem se nechla přivézt k jeho ztopořenému přirození,alo po doteku…
Hrdá a pyšná jsem se vrátila z procházky domů,šťastná,že jsem se osmělila a překonala stud i konvenční vzorec,hluboko zasunutý v podvědomí už od dětství. Nikoho jsem nepotkala,ale to nevadí,snad to tak bylo napoprvé i lepší ,spokojená jsem se svlékla,dala sprchu,pustila film a s nedočkavostí dítěte se uložila do postele. Pláž,Žanetko,zítra tě čeká pláž...na pláži muži,zvědaví muži,chtiví muži…
...sedla jsem si tedy na kraj lavičky,hodila nohu přes nohu a rozhodla se čekat. Deset minut,víc ne,hořela jsem studem a nervozitou,nikdy jsem to takhle nedělala,ale nešlo nic jinýho,buď prachy...nebo návrat. Návrat do nenáviděného maloměsta,kde slovo transka je stále nadávka a kde maloměšťáci vše,co se odlišuje od jejich standardu, touží ze všeho nejvíc zabít. Seděla jsem s očima vraženýma do…
