Neznám ženu, která by neměla slabost pro chlapy v uniformách...patřím mezi ty, které z uniforem mají respekt ale hlavně z nich pěkně šílí... Proto, když me někdy zastaví strážci zákona, aby mě zkontrolovali, pokutovali nebo upozornili v hlavě se mi odehrávají pěkné šílenosti.. Jeden takový fízlík jezdívá do naší vsi na chalupu, kterou zdědil po smrti prarodičů. Hezký si ji zvelebuje... Pomyslim…

Usmála jsem se a poprosila ho o šálek čaje a šla do jeho koupelny. Veškeré svršky jsem svlekla a na mé deštěm smáčené tělo oblékla teploučký župan. Vymáčkla jsem zbytek vody z vlasů a nemohla se dočkat teplého čaje... Vešla jsem do kuchyně, kde byl místo jídelního stolu velký masivní stůl s lavicemi pokrytý bílými kožešinami.Pohodlně jsem se uvelebila na jedné z kožešin a za chvíli predemnou…

Žiju na vesnici už od narození. Kolem dokola samý les... Je to tkzv. díra, kde lišky davaj dobrou noc... Kolem meho pozemku spoza stromů a lesa vyčnívá pár chat kde tráví ,,měšťâci,, své letní prázdniny nebo jakékoliv volno v roce... Vánoce, Silvestr, jarní prazdniny... Počátkem minulého roku, kdy začala ta šílenost s pandemií jsem spozorovala, že se do jedné z chatek nasáčkoval jeden z majitelů.…