Následující povídka byla napsána jakožto zoufalá snaha potlačit abstinenční příznaky z nedostatku BDSM zážitků. Bylo to totiž v době nástupu toho viru, jehož jméno nesmíme vyslovit, kdy nám zavřeli všechny podniky - včetně našeho oblíbeného Klubu. Vyprávění vzniklo na základě skutečného příběhu, který jsem měl to štěstí prožít ještě před uzavřením bran mučíren (fotografie z toho nádherného…

(pokračování) V okamžiku, kdy karabina cvakla, se mi Paní pozorně dívala do očí. A nepochybně v nich vyčetla, jak mým tělem pronikla vlna něčeho zvláštního. Tenhle pocit zbožňuji - události se daly do pohybu, zanedlouho přijde bolest - a já už to neovlivním. Zrovna se zavřela zadní vrátka. Již není cesty zpět... Husí kůže! "Subíčku, snad ti není zima?! Nějak ti naskočila husí kůže..." "Ne madam…

Věříte na zázraky? Ne? Já věřím – od doby, kdy jsem už pomalu začal propadat skepsi, zda někdy najdu Dámu, jejíž oddaným subíkem bych tak strašně rád byl a která by byla jen a jen moje Paní. No a přesně takový zázrak se ne tak dávno opravdu udál – mám svoji Královnu a jsem s ní šťastný. A věříte na pohádky? Já ano – když jsme spolu s Paní, je to pohádkový den, víkend, všechno... A jeden takový…

Povídka tvoří jakýsi úvod ke stejnojmennému albu - ke shlédnutí v mých galeriích. ----- Madam S. seděla v klubovém křesle a vychutnávala si svou večerní kávičku. Na sobě měla překrásné kožené šaty krvavě červené barvy, v nichž vypadala jako bohyně utrpení. Hlavou mi proběhla rádoby vtipná myšlenka, zda ta krvavá barva má nějaký hlubší význam, ale nevěnoval jsem tomu dále pozornost. Poklekl jsem…

Tuto povídku bych rád věnoval dámě, kterou spousta lidí zná pod nickem Mona-Ostravska a díky které jsem v našem klubu - a nejen tam - zažil už mnoho veselých i vzrušujících chvil při společných hrátkách. Moni, děkuji! marekfi Inspirací k povídce byl večírek - narozeninová oslava výše zmíněné dámy; obrázky z této části akce jsou k nahlédnutí zde: https://www.amateri.com/cs/alba/2172539/trojka-v…