Marie seděla na kraji postele ve svém malém bytě a čekala na svého nového klienta. Přes den pracovala jako servírka v kavárně na rohu, ale v noci si vydělávala peníze jako prostitutka. Neměla to lehké, ale život ji donutil dělat, co musela.Hodiny ukazovaly osm večer, když zazvonil zvonek. Marie se zhluboka nadechla, zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle a šla otevřít dveře. Před ní stál muž…

Není tomu tak dávno, kdy okolnosti a životní situace udeřily a Marie po svém již několikrát prožitém rozchodu znovu spadla na dno sama o sobě. Sametová kůže, kterou jí mnozí mohli závidět, se jí zdála příliš dlouho stejná a chtěla svůj vzhled nějak vylepšit. Napadlo ji, že si nechá udělat tetování. Ale kam? Tu v jejích očích je nevzhledný špek, tu má znaménko, a co si vlastně nechá na své čisté,…

Pamatujete na tu křehkou, stále nejistou a skoro nevinnou slečnu pracující v kavárně a v noci osamělou Marii? Joooo, tak ta už zmizela… pohodlně se usaďte, dejte si šálek dobrého pití a něco k zakousnutí, ale ne že budou všude drobky (nesnáším nepořádek). Vše začalo na začátku podzimních večerů, kdy většina lidí raději zaleze k Netflixu a dobrého čaje není v tu chvíli dost. Marie přišla lehce…

Kapitola II – Za dveřmi Stála před zrcadlem déle, než bylo nutné. Ne proto, že by nevěděla, co si obléct, ale proto, že si najednou uvědomovala každý detail svého těla. Lehce rozcuchané vlasy, rozpálené tváře, oči tmavší než obvykle. Nakonec si přes sebe přehodila jen tenké šaty. Nic okázalého. Něco, co se dá sundat jedním pohybem. Nebo vůbec. Zhluboka se nadechla a vyšla z bytu. Schody dolů jí…

Deník Zápis první Ještě voněl cizím parfémem Dnes jsem si uvědomila, že se už nečervenám. Ani když se svléknu před někým, koho sotva znám. Tělo ví dřív než hlava. A hlava tentokrát neprotestovala. Když odešel, nezůstala jsem ležet. Otevřela jsem okno. Potřebovala jsem vzduch. Ne proto, že by mi bylo těžko — ale proto, že mi bylo až příliš dobře. Možná se mi začíná líbit být ženou, která…

Zápis šestnáctý Rozdělení Začínám se dělit na dvě Marie. Jedna si užívá. Druhá pozoruje. Ta druhá je tichá. Sedí někde vzadu a zapisuje si reakce. Sleduje, kdy se směju opravdově a kdy jen proto, že se to ode mě čeká. Sleduje, kdy říkám „ano“, i když bych klidně mohla říct „ne“. Nevím, která z nich je skutečnější. Ale obě existují. Zápis sedmnáctý Hranice v hlavě Zjistila jsem, že nejpevnější…

Zápis šestý Zůstal o minutu déle Nesnáším, když zůstávají déle, než mají. Dnes to udělal. Stál u dveří, ruku na klice, a díval se na mě tak, jako by si mě chtěl odnést s sebou. Ne tělo. Myšlenku. Ten pohled mě zneklidnil — a zároveň rozpálil víc než doteky předtím. Řekla jsem jen: „Už běž.“ Poslechl. Ale ten pocit, že jsem byla viděná víc, než jsem chtěla, se mnou zůstal celou noc. Zápis sedmý…

Zápis jednadvacátý Coura, žena, já To slovo tu se mnou zůstalo. Coura. Ne jako stigma. Ne jako kostým. Spíš jako kapitola. Něco, co jsem musela projít, abych pochopila, že moje sexualita není chyba ani zbraň. Je nástroj. A nástroj se musí umět odložit. Nezříkám se té ženy. Jen už jí nedovolím rozhodovat za mě. Zápis dvaadvacátý Klid Dnes večer jsem sama. Bez telefonu v ruce. Bez čekání. Ležím a…