Posledních pár týdnů jsem permanentně nasranej. Od rozchodu s Radkou už je to dobrých 11 měsíců, ale až na podzim mě doběhla tíha samoty a depky. Po večerech prokrastinuju u melancholických filmů s lahví chlastu, pak se příjemně navátej trochu polituju, vyřídím rychlou návštěvu z Tinderu a usínám jako mimino. Ráno mě probouzí budík odněkud z vedlejší místnosti. “Kurvaaa” zakleju do tmy. Je 6:30,…