Chvíli se nehýbala. Ležela natažená, roztažená, dýchající do polštáře. Z jejího těla stoupalo teplo. Na vnitřních stehnech jí pomalu stékaly kapky. Kůže lesklá, břicho se zvedalo v dlouhých, pomalých nádeších. Pak jemně pohnula hlavou. Podepřela se loktem. Otočila hlavu mým směrem. Vlasy jí padaly do očí, lepily se na líce. Oči přivřené. Pusa lehce otevřená. Rty lesklé. Chvilku si mě jen…

První setkání - Přes inzerát do pasti Byl to jeden z těch večerů, kdy jsem jen tak projížděl internet. Bez konkrétního cíle. Jen prsty na klávesnici a prázdný pohled. A pak jsem narazil na inzerát na Amatérech, který mě zastavil okamžitě. „Pokud se nebojíš zavolat, nebudeš litovat. Naďa.“ Krátké. Odvážné. Žádný obrázek, žádné doplňky, jen tohle krátké sdělení. A podle údajů? Čerstvě vložené. A…

Tvrdý a bezmocný Naďa se k němu přiblížila, tvář jen kousek od otvoru. Dívala se na něj, jak se lehce chvěje, a v očích jí zahořelo spokojené vzrušení. Přesně uprostřed žaludu, kde se kůže jemně roztahovala napětím mi vyjela průsvitná kapička, jako by cítila její blízkost dřív než já sám. Zatřpytila se na špičce,visela tam, napnutá, jen o vlásek od toho, aby stekla. „Jak krásně tečeš… už pro…

„Je nádherný, když tak drží,krásně se napínáš“ zašeptala. „Ještě chvíli… a pak ti ukážu, co si za to zasloužíš.“ Její slova mě bičovala stejně jako její dotek. Byla mistr v této hře, a já byl její dobrovolný zajatec. Její ruka se zastavila, ale stisk nepovolila. „Co kdybychom ti teď dopřáli malinkou masáž?“ zeptala se, její hlas byl medový, téměř svůdný. Na to už jsem dokázal zareagovat.…

„Tenhle tvůj kus mě znovu naplní. To si piš. Udělám ti to tak, že budeš stříkat jako předtím. A možná ještě víc. Jen ti s tím trochu pomůžu.“ Podívala se mi do očí. V jejím výrazu nebyla dominance, ale rozhodnost. Věděla, co dělá. „Připravím ti ideální podmínky,“ dodala s úsměvem. Pomalu se nadzvedla, přehodila nohu přes mé boky a posadila se nad můj klacek. Jednou rukou si ho přidržela, druhou…

Tělo mi ještě pulsovalo. Doznívalo v něm všechno, co mě před chvílí prošlehlo jako výboj. Seděl jsem na lavici, opřený o dlaně, ztracený ve slasti, s tepem stále v uších. Naďa jemným náznakem, a lehkým pohybem ruky mi pokynula, abych si lehl. Poslechl jsem. Bez váhání. Pomalu jsem se položil, napůl omámený, napůl blažený.Ležel jsem natažený na lavici, vyčerpaný a přesto neklidný. V těle mi…