Vzpomínka ve tmě Byla tma a mně to vyhovovalo. V té tmě se všechno zjednoduší – zůstane jen dech, pohyby a to, co člověk opravdu chce vidět. Seděl jsem vedle ní v kóji a nechal pootevřené posuvné dveře. Úmyslně. Jen úzká škvíra. Ne výzva. Spíš možnost. Upřímně, už jsem moc nevěřil, že se dneska něco stane. Okolo se motaly typy, které jsem tam viděl mockrát – příliš sebejistí, příliš hrr. Přesně…