Kolancius
Autore: Kolancius 7 mese fa 6 2819 21

Napsal mi. Psali jsme si chvíli a všechno vypadalo v pořádku. Byl milý, vtipný, dokonce i pohledný. Chtěl, abych přijela. Po práci. Řekla jsem si, že to zvládnu. Nasedla jsem do auta a vyrazila. Cesta byla dlouhá, byla jsem unavená, ale pořád jsem si opakovala, že to má cenu. Čekala jsem na náměstí. Zima mi lezla pod kabát a já sledovala vchody, ze kterého se objeví. Pak jsem ho uviděla – hubený…

Kolancius
Autore: Kolancius 7 mese fa 0 590 9

Hotelový pokoj byl jiný než všechny předtím. Tlumené světlo, tmavé závěsy, kůže a kov v detailech, které nebyly náhodné. Ticho tu mělo váhu. Zavřela jsem dveře a ten zvuk byl definitivní. Tady jsem rozhodovala já. Stál uprostřed místnosti. Čekal. Neptal se. Už tím mi patřil. Přistoupila jsem blíž pomalu, schválně nechávala každý krok zaznít. Věděla jsem, že sleduje každý můj pohyb, každé…

Kolancius
Autore: Kolancius 7 mese fa 0 521 6

Měsíc byl dnes ostrý. Ne romantický — pozorující. Stála jsem před ním a cítila jsem ten známý rozdíl výšek. Musela jsem se zvednout na špičky, abych se mu podívala do očí, a ten detail mě vždycky těšil. Připomínal mi, že navzdory tomu rozdílu jsem to já, kdo tahá za nitky. Přitáhla jsem si ho blíž. Pomalu. Záměrně. Nechal se. Vždycky se nechal. Polibek byl dlouhý, kontrolovaný, moje tempo. Jeho…

Kolancius
Autore: Kolancius 7 mese fa 0 380 5

Nejdřív to byl jen pocit. Takové to lehké bodnutí v žaludku, když se dozvíš, že někdo přijede. On. Ten, který mě kdysi chtěl. A pak mě zazdil. Neodešel potichu — prostě zmizel. A já jsem mezitím našla někoho jiného. Skutečného. Současného. Svého. Říkala jsem si, že jsem v klidu. Že je to minulost. Když ale vystoupil z auta, klid se pohnul. Ne zradou — vzpomínkou. Jak se na mě podíval, bylo…