Sním... ... sním o Velkém setkání po letech. Po takové době, nezapomínám. Toužím... ... toužím po Tvém hlase. Už pouhý pozdrav zabrnká na struny mého vzrušení. I Tvým tělem rezonují vibrace dávných vzpomínek. Na všechna šílená místa, na každé splynutí... Vidím to na Tvých očích... ... na Tvých hladových očích, kterým se neříká NE. Při pohledu do nich se propadám a topím. Jako kdysi v Tobě. …
Nedávno jsem si procházel jistou cestu. A čas i momentální podmínky vyvolaly trochu opomenuté vzpomínky a pocity... Čas neúprosně běží a svět se mění. Tehdy cesta po které jsem se toulal ještě nebyla celkem frekventovanou cyklostezkou. Cesta to bývalá opomenutá a špatná. Vzadu za městem, procházející mezi poli bujným a zarostlým remízkem. Zamířil jsem tam na kole. Samý výmol a kámen, jízda nic…
Vystupuju z autobusu, krev mi hučí v uších a nejen tam. Spěchám od zastávky přímo do Tvé ulice. Konečně je zase příležitost. Celé dva týdny jsme byli odkázáni jen na zprávy nebo kraťoučké uvzdychané rozhovory. Přicházím ke Tvé bytovce, zvonek bych našel snad i poslepu. Zámek dveří zabzučí a já běžím po schodech. Beru je po dvou, srdce zběsile tluče. Snažím se zout, skoro se mi to ale nepovede,…
Ráno jsem se díval, jak na podlahu dopadají paprsky slunce. Podlaha byla zahřátá, okno zavřené. Za ním vedro. Tu náhle, jako záblesk, vyskočila mi v mysli vzpomínka na léto. Přišel jsem do chladivého stínu ložnice, převléknout se z plavek. Uvnitř mi připadalo větší šero, jak jsem měl vykoukané oči ze slunce. A pak přišla ona. Taky se převléknout z plavek. Jakmile je sundala, povalil jsem ji na…
